Druhé pololetí ve výtvarce jsme s žáky 7. tříd zahájili exkurzí na výstavu, která se konala
v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Jmenovala se Umění restaurovat umění, a jak název napovídá, byla věnována
práci restaurátorů neboli výtvarníků, kteří se zabývají opravami poškozených uměleckých děl.
Ve výstavních prostorách jsme mohli vidět řadu různě poškozených obrazů, soch či nábytku, kterým
restaurátoři opět vrátili jejich původní podobu. Pochopili jsme, že restaurátor je vlastně člověk
devatera řemesel, neboť musí ovládat několik odborných povolání najednou: musí rozumět chemii, fyzice,
uměleckým řemeslům, musí být odborník na historii i dějiny umění, navíc musí mít i výrazný výtvarný
talent a umělecké cítění.
A taky jsme se poučili, jak rozhodně nemáme zacházet s uměleckými předměty: čistit je sprchováním v koupelně
či jinými v domácnosti obvyklými prostředky (viděli jsme například důsledek práce snaživé hospodyňky, která
čistila zašlý obraz cibulí), pokoušet se opravit poškozené části svépomocí apod.
Výstavu s námi prošli a vystavené práce komentovali studenti výtvarné katedry pedagogické fakulty, kteří nás
pak ještě doprovodili do výtvarné dílny, kde na nás čekalo několik „dílen“. Šlo o zjednodušená pracoviště
restaurátorů, na každém z nich si děti mohly samy vyzkoušet různé restaurátorské práce: čistily obraz, míchaly
barvy, domalovávaly chybějící části obrazu, zkoumaly nalezené porcelánové střepy, pracovaly s mikroskopem,
z úlomků keramického talíře zkoušely skládat celek, z dřevěných kousků tvořily jednoduché intarzie.
Zjistili jsme, že povolání restaurátora je sice náročné, ale také napínavé a nesmírně zajímavé. Kdo ví,
třeba se mezi dětmi nějaký budoucí restaurátor skrývá...