Na konci května jela třída 6. B s paní učitelkou Bubeníkovou a Kocábovou na výstavu do Moravské galerie do Brna.

Původně se měli také zúčastnit programu věnovaného Pablu Picassovi a kubismu v českém výtvarném umění, ale vše bylo jinak. Po příjezdu do Brna jsme se dozvěděli, že místo Picassa budeme muset vzít zavděk jinou výstavou, neboť onemocněla lektorka, která pro nás měla připravený program.

A tak jsme se nečekaně ocitli mezi obrazy malířky, jejíž jméno bylo tak trochu uvrženo do zapomnění: Milada Marešová.
Její tvorba měla svůj vrchol v období 20. a 30. let 20. století, nicméně i později, za 2. světové války a v 60. letech vytvořila zajímavé řady obrazů.
Předmětem maleb jsou skupiny osob, zachycených jakoby fotograficky, v nečekaných pózách, gestech, situacích. Mohli jsme sledovat také téma ženy v nejrůznějších podobách – matka, přítelkyně, žena-vamp, čarodějnice...
Z období 2. světové války pochází ucelená řada kreseb z vězeňského prostředí, ve kterém se Marešová ocitla po zatčení gestapem v roce 1940.
Po válce se na dlouhá léta téměř odmlčela, aby se v 60. letech k malířské tvorbě opět vrátila.
Kromě zmíněné malby se věnovala knižní ilustraci a malovaným diapozitivům pro unikátní „domácí biograf“.

V závěru prohlídky vystavených děl dostaly děti malý úkol: rozděleny do skupinek si vyhlédly některý z obrazů a „zahrály“ ho tak, aby ho ostatní dokázali poznat a najít v galerii.

Celkový dojem z exkurze umocnil fakt, že se ten den Brno chystalo na nadcházející „kejklířskou“ a „muzejní noc“ – na náměstí Svobody jsme našli rozmístěné velké sochy a objekty, městem procházel průvod muzikantů za zvuků bubnů, klarinetů a houslí. Zážitek tak byl naprosto jedinečný a vůbec nás nemrzelo, že jsme „museli“ na úplně jinou výstavu, než spolužáci z 6. A a 6. C.