Každoročně se u nás slaví svátek matek. Má u nás již několikaletou tradici, ale známe opravdu původ
tohoto dne? Víte, že se u nás slavil již na počátku minulého století? O jeho prosazení se v tehdejším
Československu postarala v roce 1914 manželka prvního prezidenta Alice Masaryková.
Hledali jsme s dětmi všechny údaje, které nám poskytuje literatura, internet, a doplnili je vlastními
představami, zkušenostmi.
První zprávy o svátku matek sahají do Anglie 16.století, říkalo se mu Neděle matek
(Mothering Sunday) a slavil se na počest všech anglických matek 40 dní před Velikonocemi. K jeho rozšíření
do USA došlo na konci 19.století díky Anne Reevers Jarvisové z Filadelfie (matce jedenácti dětí). K
založení svátku matek ji inspirovalo úmrtí její maminky v r. 1908.
V roce 1914 byl Den matek prohlášen oficiálně za národní svátek – druhou květnovou neděli matky nepracovaly,
nevařily, neuklízely. Všechno obstarávaly děti. Dospělí posílali matkám pozdravy a blahopřání. Občané USA
se v tento den zdobili květinou: bílou ten, kdo maminku už neměl, červenou ti ostatní.
Děti z 5. B si na tento den připravily pro maminky program plný básniček, her, písní, nechyběl ani taneček.
Předvedly jim své dovednosti a schopnosti. Především však ukázaly, že jsou si vědomy, kolik práce denně
maminky zastávají, jak jsou v jejich životě potřebné.
Když jsme přemýšleli o maminčiných každodenních aktivitách, sešlo se tolik věcí, že bylo obtížné je vůbec
zaznamenat. O kolik těžší musí být je vykonávat! Jen nahlédněte na část z nich, kterou jsme vybrali:
Když se probouzíme, ona už musí být v zaměstnání. V okamžiku, kdy odpoledne přicházíme domů,
je opět v plné práci – vaří, žehlí, uklízí... Vypráví si s námi o problémech, umí nás potěšit a
uklidnit. Jakmile se na nás směje, naše bolístky a potíže rázem zmizí. Večer usínáme, povídá si s
námi před spaním, vždy nám ráda vyhoví. Když nás políbí na dobrou noc a my už odcházíme do „krajin snů“,
odchází opět za prací.
Občas jsou na ní patrné stopy velké únavy, ale přesto s úsměvem pracuje dál a dál.
I z nás budou jednou tátové a mámy a do té doby se od ní máme co učit.
Když nás maminky sledovaly při našem programu, zaleskly se v očích mnohých z nich slzy – byly to
slzy štěstí.
Proč se ženy tak snadno rozpláčou? Ani to pro nás dnes není záhadou, četli jsme ve čtení příběh,
který nám přiblížil, jak jsou všechny ženy silné i zranitelné. Čtěte, pak pochopíte i Vy, jak jsou
jedinečné:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?“ Bůh odpověděl:
„Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.“
Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou,
aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela i odmítnutí, které často zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdávají, a
starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si.
Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí MOUDROST a SLZU, kterou uroní, aby to všechno zvládla. Na tu slzu má právo,
nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
A tak jsme za slzy štěstí našich maminek vlastně vděční.Víme, že tak načerpají zase novou sílu pro
jejich nelehký životní úděl.
Ačkoli jsme ještě stále děti, snažíme se našim maminkám co nejvíce porozumět,
abychom jim uměli pomáhat, když to potřebují, a naučili se tak být jim oporou po zbytek
jejich života stejně jako ony byly pro nás.
A nakonec ještě jedna moudrost, na kterou mnohdy zapomínáme:
Krása našich maminek není v šatech, které nosí, v postavě, kterou mají, spočívá
v jejich očích, protože ty jsou bránou k jejich srdci, místu, kde sídlí láska.
Maminky, ještě jednou vše nejlepší, máme Vás rádi.