Ve středu 27. května 2009 jeli žáci 5. A a 5. B na exkurzi do Brna. Nejprve jsme zhlédli 2 programy v Technickém muzeu v Brně. Nahlédli jsme do historie letectví a uličky řemesel.
Vývoj letadel zde dokumentují modely, ale jsou zde nainstalovány i výstroje, výzbroje letadel, motory, střely a vrtulník spolu s jedním letounem v životní velikosti.
Po vstupu do expozice Ulička řemesel jsme se ocitli v třicátých letech 20. století, procházeli jsme opravdovými ulicemi této doby. Byly zde dílničky hodináře, ševce, knihaře, zámečníka, krejčího a holiče – kadeřníka. Uličku doplňovaly ukázky dobového bydlení (obydlí ševce, část pavlačového domu) a životního stylu (koloniál, hospoda, módní salon aj.).
Žáci se seznámili s tvorbou knižní vazby řemeslným způsobem a s historickým vývojem měr a vah. V rychlosti jsme prošli i všechny ostatní expozice muzea kromě experimentária, které je v letošním roce bohužel uzavřeno.
Nejvíce nás oslovily staré zvonkohry, které nám byly prakticky odzkoušeny. Chlapci nemohli odtrhnout oči od mečů, nožů, zbraní, ale na své si zde přišel opravdu každý.
V závěru jsme nakoupili, v rychlosti jsme se občerstvili a hurá na Špilberk – do kasemat.
I když vanul svěží vítr, neodradil nás od dalšího poznávání. Průvodce nás nejprve obeznámil s historií hradu a kasemat. Ačkoli byly kasematy původně určeny k obraně před útokem, byly v roce 1784 (za vlády Josefa II.) rozděleny na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tak se Špilberk změnil z původního vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě.
Ve vlhkém a studeném sklepení, kam slunce nezasvítilo, žádný vězeň dlouho nepřežil.
I na nás padla tíseň. Největší strach v nás vzbuzovaly mučící nástroje v mučírnách, které nám byly prakticky přiblíženy na odvážných demonstrantech z našich řad, a dobová cela, kde nebylo žádné světlo. Vězni tu byli nepřetržitě v okovech jen o chlebu a vodě. Do této kobky jsme se mohli sami uzavřít. K pořádnému strachu a vzbuzení paniky nám stačilo jen několik sekund. Naštěstí jsme tu nemuseli pobývat dlouhé měsíce jako praví vězni.
V minulosti zde byli přikování nejobávanější kriminálníci, většinou odsouzeni za hrdelní zločiny na doživotí.
Ani na Špilberku jsme nevynechali nákup suvenýrů. Neopomněli jsme si obejít celý areál hradu. Výhled na město Brno, který se nám naskytl, neměl nejmenší chybičku.
Přestože nám počasí přálo a zajímavé dopoledne nám přineslo mnoho nových poznatků a prožitků, nakonec jsme s úlevou usedli do autobusu a vraceli jsme se zpět domů.
Ne nadarmo se říká: „Všude dobře, doma nejlépe.“
Jistě se na tato místa mnozí z nás znovu podívají. Stále je tu mnoho věcí, na jejichž prohlídku nám nezbyl čas.