30. dubna se ve třídě 2. A (ježibabí sluji) konaly přípravy na sabat (slet čarodějnic). Malé čarodějničky i čarodějové si vymýšleli nová jména, a tak se setkali: Šmejdil, Duchomil, Fujavice, Marfule, Šikulka, Černice, Lidojed, Alex, Bimbula, Micurugy, Aragon, Berta, Voldo, Kaňour, Lára – fára, Kanimůra, Cácorka, Diblík a Vranice.

Důležitým studijním úkolem bylo uvařit jedovatý lektvar z bylin, potrénovat zaklínadla čarodějnou hůlkou, opravit košťata z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků, aby létala pěkně vysoko a také je v černém lese vyzkoušet, seznámit se s kouzelnými mastmi, kterými se čarodějničky a čarodějové musí potřít, aby pak mohli na košťatech lépe létat.

I s jídlem měli plné ruce práce, upravovat žáby, hady, mušky, myšky a ještěry není věru legrace!

Ale pozor! Čarodějnice však nebyly jen zlé, některé znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní.

A jak vlastně ježibaby a čarodějíčkové vypadali?
Postavou připomínali obyčejnou stařenku. Zvláštní znamení – velký nos, výrazně vyčnívající zuby a rozcuchané šedé vlasy, které za letu vlají zpod šátku nebo zpod čepice, otrhané šaty.

Možná jste je zahlédli při pálení čarodějnic. Jestli jste ale to štěstí neměli, máme pro vás fotografie těchto tajemných postaviček.