7. leden 2010 byl pro děti 3. A a 4. A plný radosti. Od pondělí se všichni nemohli dočkat prvního bruslení v letošním školním roce. Na ledové ploše se postupně vystřídaly jednotlivé třídy prvního stupně. My jsme byli v tomto týdnu posledními návštěvníky z naší školy. Čekání se nám vyplatilo.
Počasí nám přálo, místní bufet byl v provozu, a tak jsme si mohli pochutnat například na teplém rychlém občerstvení – voňavém párku v rohlíku, teplém čaji a horké čokoládě. Sluníčko mírně hřálo, ledová plocha byla po předchozí sněhové nadílce vzorně očištěna od sněhu.
Nálada byla výborná. Žáci se mohli pořádně vydovádět. Někteří si dávali krátké závody, zkoušeli své schopnosti a dovednosti, tvořili hady a jezdili ve skupinách.
Nechyběly ani pády, ale naštěstí se obešly bez zranění. I padat se musí umět. Je radost sledovat, jak se děti zdokonalují. Zatímco v prvním ročníku se mnozí báli vstoupit na led, byli plni nejistoty a strachu, nyní bruslili s naprostým přehledem.
Ve škole se nám mnohdy hodina vleče a nemá konce. Tady tomu bylo naopak. Ale známe moudrá přísloví a víme, že vše má svůj začátek a konec. V tom nejlepším se má vždy přestat. Řídili jsme se tím. Bez řečí jsme se převlékli a vydali jsme se zpět do Ivančic. Odjížděli jsme příjemně unavení, s nadějí, že se nám i příští lekce vydaří.