Dne 27. 10. 2009 se žáci 1. a 2. tříd zúčastnili divadelního představení „Mauglí“ v divadle Polárka v Brně. V 8 hodin ráno nasedli nastrojení do autobusů a jelo se. Po cestě pozorovali měnící se podzimní přírodu, krásně zbarvené listy na stromech, pooraná pole. Děti pojmenovávaly města, kterými projížděly.
Do divadla jsme se dostali s malým předstihem, uložili jsme si bundy a kabátky do šatny a nasvačili jsme se. Po cestě některým pořádně vyhládlo.
Pak jsme se usadili do prvních čtyř řad a těšili se, jaké to divadelní představení bude, jak bude Mauglí vypadat, co v džungli prožije a jak celý příběh dopadne.

Divadelní představení bylo napsáno na motivy románu Rudyarda Kiplinga Kniha džunglí. Joseph Rudyard Kipling se narodil v Bombaji, protože jeho otec tam pracoval jako učitel. Odmalička se Rudyard důvěrně seznamoval s tradiční indickou společností a s jazykem „hindu“, především díky domorodému služebnictvu, které se o něj staralo. Jeho dílo inspirovalo generace mladých a odvážných chlapců a dívek. V české společnosti zanechala stopu Kiplingova vlčí mláďata z Knihy džunglí, po nichž se nazývá skautská drobotina „vlčata“.

Mauglí se narodil v indické vesnici. Jeho matka se jmenovala Mesúa. Jednoho dne ho jako maličkého chlapce odnesl do džungle tygr Šér Chán, ale tam se ho ujala vlčí smečka. Táta vlk Akéla, máma vlčice Rákšasí a bratr vlček Šedák se o Mauglího starali, krmili ho, chránili ho před pánem džungle – tygrem Šér Chánem, myli ho, učili a když povyrostl, ukázali ho ostatním členům vlčí smečky. Mezi Mauglího přátele patřil černý pardál Baghíra, moudrý medvěd Balú, hroznýš Ká a luňák Číl. Mnohá dobrodružství zažil Mauglí i při setkání s šakalem Tabákím nebo s šedými opicemi.

Mauglí nakonec v džungli ale nezůstal, stárnoucí vlčí smečka jej přesvědčovala, že jako člověk patří k lidem, což Mauglí dlouho nemohl nebo nechtěl pochopit. Zpět do rodné vesnice ho vrátila až láska. Zamiloval se do dívky v bílých šatech a džungli opustil.

Představení se nám velice líbilo, obdivovali jsme hbitost a šikovnost zvířátek, hlavně veselých a rozpustilých opiček, které se na laně houpaly nad našimi hlavami, někteří jsme se trošku i báli, aby tygr Šér Chán Mauglího opravdu nesežral. Pěkné byly i tance vlčí smečky. Rádi se do divadla Polárka zase někdy podíváme.
Fotografie v galerii jsou pouze z cesty do divadla a ze svačinky, protože v divadle se fotit nesmí.