Jako každý předešlý rok se naše třída 9. B vydala na školní výlet. Tentokrát na laser game do Brna, na parník a na kratší pěší túru.
Okolo osmé hodiny ranní jsme se sešli na vlakovém nádraží v Ivančicích, odkud jsme vyrazili do Brna. Cesta byla krátká, ale jelikož bylo ráno, většině se chtělo odejít ještě alespoň na pár okamžiků do říše snů. Proč této situace nevyužít? I já jsem neváhal a na chvilku jsem si zdřímnul.
Dorazili jsme na Hlavní nádraží v Brně a pěšky urazili necelý kilometr na Hybešovu ulici, kde jsme vstoupili do laser arény. Milí pracovníci nás vřele přivítali a předali nám základní instrukce. Rozdělili jsme se do týmů, každý obdržel výbavu v podobě vesty s pistolí a boj mezi družstvy mohl začít!
Vstoupili jsme do naprosto jiného světa. Kolem byla tma a mlha. Spousta překážek a míst, kde se dalo skrýt a odkud kdykoli mohl přijít zásah. Ocitli jsme se odkázáni pouze sami na sebe a na svůj tým. Proti nám stáli sice spolužáci, ale v této chvíli to byli naši úhlavní nepřátelé.
Nepovažovali jsme za důležité, kdo vyhrál, podstatné bylo, že jsme se dobře bavili. Někteří z nás hráli pouze jednu hru, jiní dvě a někdo měl dokonce dost sil i na třetí, ovšem jedno jsme měli společné, pořádně nás to zmohlo, ale před námi bylo další dobrodružství!
Nasedli jsme na šalinu a zanedlouho jsme se octli na přehradě, kde jsme dostali na chvíli rozchod. Vše by bylo v naprostém pořádku až na jednu opravdu zvláštní věc. Sice nebylo moc hezky, ale nepršelo. Od 6. třídy se nám na každém výletu spustil alespoň na chvíli pořádný liják. Ovšem letos nic. Čekal jsem, kdy to přijde, ale bouřka se neukázala. Konečně!
Chvíli volna každý strávil po svém. Někdo se najedl venku, někdo se šel projít, někdo se posadil v příjemné kavárně. Poté jsme se sešli a vyrazili na cestu parníkem. Sluníčko nesvítilo, ale i tak jsme si cestu náramně užili.
Vystoupili jsme na zastávce Osada a vyrazili na 9 kilometrovou pěší túru. Po chvilce se vyjasnilo a před námi bylo hezké odpoledne. Procházka byla sice zdlouhavá, ale příjemná. Většinou jsme šli krásným lesem a užívali si cestu.
Ani jsme se nenadáli a došli jsme na konec. Ve Veverské Bítýšce jsme nastoupili na autobus a do Ivančic dorazili okolo půl 6. večer.
Byl to velmi příjemný výlet a je škoda že nás čeká již jen poslední společný.