Dne 9. června se žáci 3. ročníků vydali v doprovodu paní učitelek do Moravského krasu. Sluníčko se na nás od rána usmívalo, což posílilo naši dobrou náladu. Všichni jsme byli plni očekávání.
Navštěvuji tuto oblast s žáky pravidelně ve 3. třídě. Pro většinu dětí představuje cesta Moravským krasem jejich první zážitky s jízdou v lodi, první přepravu lanovkou. Mnoho z nich zažije vůbec první vstup do jeskynních komplexů na našem území.
Společně jsme žasli nad hloubkou propasti Macocha na Horním můstku. Z tohoto místa směřovaly naše kroky krásnou přírodou po lesní stezce ke Kateřinské jeskyni. I když jsem touto pěšinou procházela již mnohokrát, byla opět plná nových krás, jedinečných míst.
Občerstvili jsme se na odpočívadle v místě, kde má pomník František Křenek. Jednalo se o významného propagátora Sokola, vášnivého turistu. Zemřel v době 2. světové války v Osvětimi. Dlouho jsme se nezdrželi, protože byla před námi ještě cesta strmějším úsekem turistické trasy ke Kateřinské jeskyni. Stráně byly plné kamenů, ale terén jsme zvládli bez jakýchkoli problémů. U jeskyně jsme si odpočinuli, nasvačili jsme se.
Kateřinská jeskyně nás okouzlila. V Hlavním dómu, který svou rozlohou připomíná fotbalové hřiště, jsme slyšeli dvě hudební ukázky - ústřední píseň Pirátů z Karibiku (Pirates of The Caribbean), při zpáteční cestě jsme vyslechli druhou skladbu. Jednalo se o melodii známou z filmu Shrek - Hallelujah. Neuvěřitelná akustika dómu spolu s tajemně nasvícenými kosterními pozůstatky medvědů v nás vyvolala pocity, které v našem životě jistě přetrvají po celý život. I když jsem tu byla mnohokrát, měla jsem slzy v očích. Tváře dětí svědčily o tom, že si je Kateřinská jeskyně získala.
V němém úžasu jsme sledovali krápníkové útvary, jež připomínají vzrůstem les- tzv. Bambusový lesík a útvar s názvem Čarodějnice. Nechyběla zde ani perníková chaloupka.
Na Skalní mlýn už zbýval jen kousek cesty. Zde jsme měli polední siestu. Dali jsme si dobré jídlo.
Konečně jsme nastoupili do vláčku. Odvezl nás k našemu dalšímu cíli - Punkevní jeskyni. Absolvovali jsme zde velký okruh. Při vstupu jsme minuli stalaktit Strážce, ocitli jsme se v dómu s úchvatným jezírkem. Prostory se zužovaly, na jejich konci nás čekalo to nejkrásnější, co jsme zde mohli uvidět. Stanuli jsme na samotném dnu propasti. Horní i Dolní jezírko dokreslovalo skalní masiv. Za zvuku hudebního doprovodu jsme v němém úžasu vstřebávali své pocity. Někteří z žáků říkali, že si připadají jako v pohádce, jiní se cítili jako cestovatelé časem. Krajina jim připomínala pravěkou nenarušenou přírodu.
Ale ani to nebyl konec našich zážitků. Nastoupili jsme do lodí a pluli jsme k nejkrásnější jeskyni Krasu - Masarykovu dómu. V lodi jsem některé děti musela přivinout do náruče, protože se opravdu bály. Měli jsme velmi vtipného průvodce. Nikdo ani nedutal, o to víc jsme vnímali jedinečnou atmosféru plavby po podzemní Punkvě. Svůj počáteční strach nakonec všichni překonali, plavbou jsme se zdárně dostali z jeskynního komplexu na břeh. Návrat na denní světlo byl pro nás bezpečným přístavem.
A hurá k dalšímu adrenalinu! Jízda lanovkou byla pro některé spojená s velkými obavami. Tiskli se k paním učitelkám, drželi se navzájem při sobě. Neskutečný výhled na krajinu pod námi všechny negativní pocity zcela rozptýlil!
Byli jsme v cíli. Poslední focení a krátká svačinka před cestou domů na Horním můstku znamenala úplný konec našeho výletu.
Všechny prostory informačních center, které jsme navštívili, se neuvěřitelně zmodernizovaly. Poskytují dostatek krytých prostor ve volné přírodě k odpočinku, luxusní sociální zařízení. To vše bude doprovázet vaše kroky na cestách touto chráněnou krajinnou oblastí. Byla jsem velice příjemně překvapena, a to do Moravského krasu cestuji velmi často.
Jízda autobusem domů uběhla rychle. Výlet jsme si užili do posledního okamžiku.
Pokud jste v Moravském krasu několik let nebyli, určitě se sem v horkých letních dnech vydejte. Báječně se tu zrelaxujete. Moravský kras je opravdu rájem pro každého z nás.

Fotogalerie

- fotogalerie č. 1 - paní učitelka Loudová

- fotogalerie č. 2 - paní učitelka Valnohová