V předškolním věku dítě užívá jazyk jako nástroje ke komunikaci, nástupem do školy se začíná učit přemýšlet a mluvit o jazyku. Pokud je vývoj řeči pozvolnější, nedokonalý, narušený, je relativně větší nebezpečí výskytu specifických poruch učení. Sem kromě dyslexie (porucha čtení), dysortografie (porucha pravopisu), dysgrafie (porucha psaní), dyskalkulie (porucha matematických schopností), patří také vývojová dysfázie – specificky narušený vývoj řeči v důsledku raného mozkového poškození, které postihuje tzv. řečové zóny vyvíjejícího se mozku.

K symptomatologii (příznakům) patří: chudší slovní zásoba, menší mluvní pohotovost a obratnost, případně výskyt dysgramatismů (dva auta, dědeček přišla), potíže s mluvením na volné téma. Tyto děti mají nedostatek jazykového citu, vyskytují se u nich kupříkladu potíže s určováním rodu, s nalézáním základu v odvozených slovech, s porozuměním přenesených významů slov, metafor, básnické řeči, nerozumí vtipu aj.

Logopedický nález vykazuje i artikulační neobratnost tzn. dítě umí správně tvořit jednotlivé hlásky i slova, artikulace je však namáhavá, těžkopádná, neobratná. Projevem artikulační neobratnosti je např. komolení méně obvyklých hláskových spojení, zkracování delších slov. Těžko vyslovuje slova, v nichž se vyskytují současně hlásky, které jsou si artikulačně či zvukově blízké (týká se to hlavně sykavek, měkkých a tvrdých slabik).

U dětí, u nichž k poškození mozku v raném vývoji nedošlo, ale přesto se projevují potíže s řečí, mluvíme o patlavosti.

Důvody vzniku souvisí s větší izolovaností dítěte, nevytvoření citových vazeb. Nikdo si s ním nepovídá, neříká říkadla, nečte. Dítě je ponecháno samotě nebo tráví čas u televize a u počítače. Mluvní vzor sice nechybí, ale dítě nemusí odpovídat, nezkouší mluvit. Teprve potom, až má ve škole samo souvisle odpovídat, není schopno dát dohromady smysluplnou větu. To jsou takové ty děti, co ví, ale neví, jak to říct tzv. nemohou se vymáčknout. Zde se projevuje velký rozdíl mezi aktivní a pasivní slovní zásobou. Současně velmi negativně působí neustále se zvyšující hladina zvuku. Velmi rozšířeným zlozvykem jsou domácí zvukové kulisy tzn. neustále puštěná televize nebo rádio, aniž by je někdo poslouchal. Tento zvuk znemožňuje slyšet náš vnitřní hlas a zmenšuje možnost komunikace s okolím.

Některé možnosti rozvoje řeči:

• Pohotové a zřetelné vyjadřování – dítěti klidnou, přesnou a správnou výslovností předříkáváme slova, která má opakovat. Nejprve slova běžná a kratší, později slova, ve kterých se objevují souhláskové shluky (zákrok, vzdech, smířlivý, tržba, mrzutost, čtyřdobý), méně frekventovaná (vodojem, transformátor, vnímavější), delší slova (zprostředkovat, devadesátiletý, marnotratnost, podpovrchový).
• Jazykolamy – př. Já rád játra, ty rád játra. Meleme, meleme, jedeme, jedeme. Ve zvonici zvoní zvony. Koupil jsem si šest švestek. Ježek běží na žížaly do žita. Osuš si šosy. Jak nepřijdou vaši k našim, tak nepřijdou naši k vašim aj.
• Rozvoj slovní zásoby – povzbuzujeme dítě, aby nám něco vyprávělo. Lepší je ovšem podněcovat dítě návodnými otázkami nebo tématickými okruhy např. jmenujeme předměty podle barev, třídíme slova dle zkušenosti dítěte (hračky, co máme v kuchyni, koupelně, co dělá doma maminka, jaké zná obchody…), jmenujeme věci ze stejného materiálu, vymýšlení rýmů, slov opačného významu, slova podřazená, čím se liší jednotlivé předměty, vytváření definic př. co je to jehla? atd.

Rozvoj paměti u dětí se specifickými poruchami učení

Některé možnosti rozvoje paměti:
• Dítěti říkáme řadu čísel, kterou má opakovat – začínáme s čtyřmi jednomístnými čísly, pořadí čísel měníme. Počet zvyšujeme.
• Obrázky pexesa, kartičky s geometrickými tvary nebo čísly.
• Na kterém místě předmět ležel – předkládáme kartičky nebo předměty. Po jejich zakrytí některé z nich dítěti ukážeme a to má říci, kde ležel(a).
• Paměť zraková – cvičíme několikavteřinovou ukázkou obrázků, písmen, číslic, které pak dítě má popsat.
• Sluchová paměť – rozvíjíme pomocí říkanek, kde rytmus podporuje zapamatování. Pro starší děti pak různá přísloví, citáty, které si mají pamětně osvojit.
• Kinestetická paměť – pomáhají rozvíjet sestavy cviků, taneční kroky, figury nebo rozlišování předmětů, materiálů hmatem.