V minulém článku o logopedickém nálezu u dětí, jsem se zmiňovala o zvukových kulisách. Velký význam mají při nesprávném sluchovém rozvoji u dětí. Dochází u nich k „zavírání uší“. Je to přirozená obrana organizmu před nadměrným hlukem. Dítě se tímto odnaučuje slyšet. Tím trpí nejen vývoj rozlišování jemnějších zvuků, ale i schopnosti naslouchat lidské řeči.

Postup při nápravě:
• Nácvik naslouchání:
  Cvičení provádíme v klidném prostředí, vedeme děti k soustředění, zaměření pozornosti na sluchové vjemy.
  – poznávání předmětů podle zvuku (cinkání klíčů, mačkání papíru), rozlišování hudebních nástrojů, dopravních prostředků, zvířat aj.
  – určování délky zvuku.
  – určování intenzity zvuku.
  – poznávání písní podle melodie.
  – poslech desek, magnetofonových nahrávek, vyprávění.
• Nácvik sluchové paměti:
  Nedostatečně rozvinutá sluchová paměť je jednou z příčin obtíží ve sluchové analýze a syntéze. Porucha se projevuje zvláště tam, kde dítě vypracovává cvičení bez zrakové opory.
  – zapamatování hlásek, slabik, slov, číslic.
  – rozvíjení vět (dítě k vyslovené větě přidává slovo a větu pak celou zopakuje).
  – zapamatování melodie (dítěti jsou přehrány 3, 4, 5 tónů a to je musí zopakovat nebo určit, který tón byl změněn).
  – rozklad věty na slova, tvoření věty ze slov (rodič vysloví větu, dítě ji opakuje, počítá počet slov a za každé slovo položí na stůl jeden kus stavebnice).
  – rozklad slova na slabiky, skládání slabik ve slovo (poznání dané slabiky, vyanalyzovat první, prostřední, poslední slabiku ve slově, určování stejných slabik ve slovech, slovní kopaná, tvoření slov ze zpřeházených slabik aj.).
  – rozklad slov na hlásky, skládání hlásek ve slovo (poznávání hlásky ve slově, rozklad slov na hlásky př. rodič: mele, dítě: m-e-l-e, skládání slov z hlásek př. rodič: l-e-v-á, dítě: levá, tvoření slov z pomíchaných písmen aj.).
• Vnímání a reprodukce rytmu:
  Nepřesné vnímání délky sekvencí a jejich uspořádání v čase se projevuje ve zvládání kvantity samohlásek. Jestliže dítě není schopno vytleskat slyšený rytmus nebo se pohybovat v daném rytmu, může být příčin několik:
  * Dítě rytmus neslyší.
  * Dítě rytmus vnímá správně, nedostatky jsou v pohybovém vyjádření.
  * Dítě není schopno udržet daný rytmus. Při opakování zrychluje či zpomaluje.
  
  – děti poslouchají dvě rytmické struktury a určují, zda jsou stejné či ne.
  – po poslechu rytmu dítě vyhledá odpovídající grafický záznam(krátký tón, dlouhý tón).
  – reprodukce rytmu vnímaného dotekem (vyťukávání na záda, do dlaně).
  – provádění snadných cviků, chůze, běh v daném rytmu.
• Sluchová diferenciace:
  Obtíže ve sluchové diferenciaci se významnou měrou odrážejí v písemném projevu. Jde o obtíže při rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni, rozlišování zvukově podobných hlásek. Nesprávně vnímané hlásky mění smysl slova, a tím i jeho pravopis. Např.myška – miska, ubývá – ubíhá.
  – při nápravě obtíží s rozlišováním tvrdých a měkkých slabik se využívá hmatové opory a to použitím tvrdé (dřevěné) a měkké (molitanové) kostky a zrakové opory a to, že na jednotlivých kostkách jsou napsány tvrdé a měkké slabiky. Dítě vždy před doplněním příslušného jevu zmáčkne správnou kostku. Jde o uvědomění si jednoznačného hmatového vjemu.
  Při nápravě obtíží rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek postupujeme:
  – nejprve předepíšeme slova a dítě k nim připisuje čárky a tečky podle délky slabik. př. nebe ... motýl / bič, atd.
  – předepisujeme sestavy teček a čárek a dítě k nim má doplňovat slova. př. / mám, sám, chléb / čtvrtý, měsíc, zelí / létá, králík, dříví atd.
  – rozšířená technika nápravy je cvičení s pomocí bzučáku, kdy se délka slabik vyťukává. Před zaznamenáním délky dítě rytmus slova vybručí na bzučáku, popřípadě vypíská na píšťalce, zapíše grafický záznam rytmu pod slovo a doplní délku.