Tentokrát se v rámci našeho cestování konečně dostáváme na území našemu srdci nejbližší – na Moravu. Posloucháme píseň „Morava, krásná zem...“ a se zavřenýma očima se snažíme vybavit co nejvíce věcí, které s touto částí naší vlasti – naším domovem – souvisejí. Není to vůbec jednoduché. Kde vlastně začít? A tak směřujeme z historie celého území do současnosti.
Jmenujeme zajímavá místa, pracujeme s mapou a interaktivní tabulí, vyhledáváme informace ze všech dostupných informačních zdrojů – časopisů, novin, knih, internetu, učebnic. Zjišťujeme, že bychom zde mohli setrvat klidně měsíce a stále bychom poznávali nové, dosud nepoznané.
Málokterý kraj má tak velkou tradici jako právě Jihomoravský kraj. Byla tu loviště mamutů. Vznikl zde 1. slovanský stát našich předků – Velkomoravská říše. Právě na Moravu směřovali bratři Cyril a Metoděj, kteří s sebou přinesli křesťanskou víru a v neposlední řadě i slovanské písmo.
Z našeho kraje pochází jedna z největších osobností novodobých dějin T. G. Masaryk – 1. prezident Československé republiky, jehož jméno nese naše škola.
Tento kraj daroval našemu národu také jednu z nejvýznamnějších osobností české země vůbec – „učitele národů“ Jana Amose Komenského. Jeho pokrokové myšlenky ovlivňují školství až do současnosti. To vše a ještě desítky dalších zajímavostí skrývá naše rodná zem.
Často na to zapomínáme. Máme být však právem na co hrdí.
S dětmi jsme vyhledávali pověsti k jednotlivým městům a regionům, ale hlavně směřujeme do místa, kde bydlíme – malebného městečka na soutoku tří řek zasazeného do údolí obklopeného kopci – do Ivančic a nejbližšího okolí.
Vycházíme z legend a pověstí, srovnáváme podobu města v současnosti s obrázky před sto a více lety a nestačíme se divit, kolika změn se město dočkalo. Vyrážíme i do terénu, plníme úkoly – poznáváme do nejmenších detailů věci, kolem kterých denně chodíme, a přesto je vůbec nevnímáme. Na kolika místech na náměstí můžeme vidět erb našeho města? Kde jsou pozůstatky hradeb? Kolik historických domů je vůbec na náměstí? Jaké změny zaznamenala hlavní historická budova města – radnice?
Je toho opravdu mnoho, a tak se o práci dělíme a pracujeme v týmech, jeden za všechny a všichni za jednoho jako mušketýři. Práce až nad hlavu, ale výsledek stojí za to. Nyní můžeme směle provést kohokoli po Ivančicích a za své znalosti se nemusíme stydět.
Navštěvujeme také muzeum Vladimíra Menšíka a vzpomínáme na tohoto výjimečného herce a baviče. Pouštíme si krátké ukázky z filmů, kde hrál – zejména z tvorby pro děti – pohádky Tři oříšky pro Popelku, Konec vodníků v Čechách ad., posloucháme jednu z jeho humorných scének s Jiřinkou Bohdalovou. Je nám opravdu líto, že se s tímto báječným člověkem nemůžeme setkat osobně, jistě bychom se po jeho boku od srdce zasmáli.
Nesmíme však zapomenout ani na secesního malíře Alfonse Muchu. Jeho malířský rukopis je celosvětově známý, nezaměnitelný. Jsme zkrátka malé město s velkou historií.
Nejvíce jsme se nasmáli při četbě příběhů a vět v místním nářečí. Dnes už ho příliš neslýcháme, a tak mnohdy hádáme, co která slova znamenají.
Na závěr tohoto projektu všechny informace shromáždíme. Jednotlivé skupiny prezentují svoji práci. Oceňujeme úsilí všech, nešetříme slovy chvály.
Ze všech informací sestavujeme velký plakát, který vystavíme ve třídě a ještě dlouho ho budeme mít stále na očích. Nezapomněli jsme ani relaxovat, jak jinak než zpěvem moravských písní.
Zkuste se i Vy na chvíli uvolnit, posadit se, zavřít oči a alespoň v myšlenkách se vydat na malou pouť po místech Moravy. Určitě Vás tato představa zahřeje na srdíčku stejně jako nás. Vždyť právě tady jsme doma.