Za vše nejlepší, co je ve mně, děkuji knihám.

M. Gorkij

Přiblížil se měsíc březen – měsíc, kdy se probouzí příroda, vše ožívá a svět je zase veselejší. Ale i v zimním období může být veselo. Stačí si zasednout k pěkné humorné knížce a hned zapomeneme na chmurnou zimní náladu. Každý z nás zná rčení, které říká: „Kniha je nejlepší přítel člověka.“ Kniha určitě ano, ale my jsme v poslední době na knihy většinou zapomněli. Mnozí dávají přednost televizi, jiným formám odpočinku. Jsme natolik vytíženi, že nemáme ani čas usednout ke knihám. A je to velká škoda! Aby si děti hodnotu knih uvědomily, nahlédly tentokrát do minulosti. Poznáváme vývoj knih a vracíme se opět do našeho světa, ve kterém mají knihy stále své podstatné místo.
Knihy dnes většinou nenakupujeme, ale chodíme do míst, kde jsou dostupné všem – do městských knihoven. Každoročně sem směřují naše kroky i se školou a čekají tu na nás vždy příjemné a ochotné paní knihovnice.
Historie a počátky knihovnictví jsou spojeny v našich zemích s kláštery. Nejstarší knihovny vznikly již v 10. století. Knihy však tehdy byly opisovány ručně a sloužily k bohoslužbám. Slovo knihovna je staré asi 470 let. Předtím si užívalo jiných slov v latině – librář, bibliotéka. K rychlému rozvoji knihoven došlo po rozšíření knihtisku. V českých zemích byla jako první vytištěna Trajánská kronika.
Protože už jsme zdatní čtenáři, máme mnoho zkušeností, známe řadu autorů a knih. Každý z nás představuje svoji oblíbenou knížku svým spolužákům. Z jejich stručných obsahů tvoříme „čtenářský strom“. Každý list představuje jednu konkrétní knihu. Ostatní takto můžou nahlédnout do tajů jednotlivých titulů, usnadní jim výběr zajímavých knih.
Každý z nás je jiný, jedinečný. Proto také čteme rozdílné žánry, ale všechny knihy mají jedno společné – jejich četba je velmi užitečná, zpříjemňuje nám chvíle oddechu. Knihy nám umožňují ocitnout se na kterémkoli místě světa, prožívat dobrodružství, lásku. Jsou však především zdrojem informací, rozšiřují naše vědomosti.
J. Ruskin kdysi řekl: „Knihy jsou lidem tím, čím jsou křídla ptákům.“ Mně nezbývá než souhlasit. I my se díky nim můžeme rozletět, kam se nám zlíbí.
O vztahu ke knihám vypovídá ve své básni i náš přední básník Jaroslav Seifert. Že ji neznáte? S básní pracujeme, recitujeme ji. Tak se do ní nyní začtěte i Vy, stojí za to.

Vzpomínka hezká
hlavou se mi míhá
jak krásná byla
jedna dětská kniha,

kterou jsem dostal
s mísou cukrlátek;
Robinson byl to
a s ním černý Pátek.

Nikdy bych za ni
nechtěl knihu jinou,
spal jsem s ní věrně
vždycky pod peřinou.

Žil jsem s ní léta
na ostrově v moři,
s Pátkem jsem bloudil
v roklích, na pohoří.

V rámci projektu věnovanému knihám si žáci vyzkoušeli svoje vědomosti – přiřazovali autory k názvům knih a doplňovali postavy, které k nim patří. Nastala hodina pravdy – odhalili jsme poctivé a pozorné čtenáře dětské literatury.
Nezapomněli jsme ani na názvy osob, které s knihami pracují – ten, kdo knihy váže, kdo knihy prodává, kdo knihy miluje, kdo pracuje v knihovně, každý má své jméno. V matematice jsme počítali slovní úlohy o knihách, v hudební výchově jsme se seznámili s knihami plnými písní – zpěvníky a zpívali z nich. Děti malovaly své oblíbené literární hrdiny.
Na závěr jsme vyhledávali moudré myšlenky o knihách a jejich rady si bereme k srdci. Snad na ně jen tak nezapomeneme stejně jako na knihy. Náš život bude zase o něco hodnotnější a humornější.

Moudré myšlenky významných osobností:
Važme si nad zlato dobré a užitečné knihy. V. M. Kramerius

Knihy nemají být nábytkem, který by ozdoboval dům, mají být potravou, která živí ducha. Fr. Petrarca

Člověk by měl vlastně číst jen to, co je hodné obdivu. J.W. Goethe

A již v úvodu zmiňovaný výrok M.Gorkého: Za vše nejlepší, co je ve mně, děkuji knihám.

S knihou v ruce na ulici, popř. na setkání v knihovně se s Vámi brzy těší žáci 5. B.