Prázdniny
Prázdniny jsou prostě prima,
nemusíme do školy,
ani po nás nikdo nechce
udělat si úkoly.
Koupeme se, lenošíme,
jezdíme na výlety,
poznáváme nové kraje
u nás nebo u tety.
Na táboře s kamarády,
sportujeme, hrajem hry,
zažíváme dobrodružství
ve dne i za velké tmy.
Prázdniny však rychle končí,
půjdeme zas do školy.
Tam už na nás připravují
nové, další úkoly.
Vltava
Mám rád vodu studenou,
co mě zebe v kolenou.
Sjedu celou Vlatvu
a mám dobrou náladu.
Jako rafťák na jezu
kamarády převezu.
Dám si párek k obědu,
ve stanu si ustelu.
Český Krumlov nádhera,
tamní jez je příšera.
Vesla, pádla, koumáci,
ahoj – loučí se vodáci.
Prázdniny
Prázdniny jsou za námi
a školní rok před námi.
Vzpomínek mám vcelku dost,
a tak bych Vám pro radost
řekl, co jsem všechno prožil,
dobrodružství, co jsem zažil.
S rodiči a kamarády
pod stany jsme kempovali.
Buřty jsme si opékali,
v kotlíku si vařili,
v řece jsme se vykoupali,
kameny si sbírali.
Večer potom u ohýnku
povídali, zpívali,
špinaví a unavení
do stanu se dostali.
Pak jsem byl i na táboře,
tam také bylo dobře.
Celý týden s kamarády,
plný her a zábavy,
nejlepší pak z celé akce
byla stezka odvahy.
S rodiči jsme na výlety
téměř denně jezdili,
v ZOO a i na parníku
celý den jsme strávili.
A v pískovně v Drnovicích
jsme náklaďáky viděli.
Ve sjízdnosti soutěžily,
z vrchu dolů jezdily.
Na prázdniny vzpomínám,
už aby se zase brzy
vrátily zpět k nám.
Prázdniny
Léto klepe na dveře,
všechno rozkvétá,
příroda je plná zvěře,
sluneční pohoda odlétá.
Děti se koupou v řece,
lesy šumí větrem.
Motýli skotačí lehce,
pohoda létá světem.
Jak v Africe,
tak na Severním pólu,
všichni se těší velice,
jak budou v létě spolu.
Když léto končí,
začíná škola,
děti do lavic skočí
a učí se znova.
Prázdniny
Začínají prázdniny
a škola nám mává.
Pořád jíme zmrzliny,
cestování „sláva“!
V létě někdy prší,
hlavně je však hezky,
a když škola začíná,
mnohde lítaj blesky.
Se školou jsou starosti,
ale také radosti.
Kdo se práce nebojí,
na jedničky obstojí.
Na poslední školní den jsem se velice těšila. Nebylo to kvůli tomu, že končí škola, ale proto, že jsme hned druhý den odjížděli na vytouženou dovolenou do slovenských lázní ve Velkém Mederu. Přinesla jsem domů vysvědčení a hned začal ten správný shon – balení věcí na dovolenou. Večer jsem nemohla ani usnout. Tak moc jsme se těšila!
Brzy ráno jsme vyrazili na vlak. Dojeli jsme až na místo ubytování. Bydleli jsme v hotelu, který je přímo naproti koupališti s mnoha atrakcemi. Vybalili jsme si věci, oblékli plavky a utíkali plavat. Koupaliště bylo nádherné. Byla tu spousta skluzavek a tobogánů pro děti. Týden utekl jako voda a my jsme se museli vrátit domů.
Když měla maminka volno z práce, jezdili jsme alespoň na koupaliště do Zbýšova.
Mrzelo mě, že tam s námi nemohl být i můj bratr, pracoval na letní brigádě.
Děti z ulice se postupně vracely z táborů a různých dovolených. Chodívali jsme si společně hrát. Poslední prázdninovou sobotu jsme dokonce uspořádali společný táborák. Letošní prázdniny byly plné dobrodružství, velmi se mi líbily.
V průběhu prázdnin jsem jel k dědečkovi.
Jednou, když sekal děda trávu, našel v díře na vápno ježka. Vydal se pro mě. Vzal jsem si rukavice a pokusil se ho zachránit. Hurá! Podařilo se!
Ukázal jsem ho babičce i tetě a dal si ho do krabice. Staral jsem se o něho. Denně jsem mu dával vodu, udělal mu z vojtěšky podestýlku a dokonce jsem ho i krmil malými kousky masa. Ježka jsem pojmenoval Josífek. Druhého dne se však zdálo, že je ježek nemocný. Obavy byly bohužel oprávněné. Josífek brzy zemřel.
Ale i smrt je nedílnou součástí života. Nikdy na něho nezapomenu.
Prvních čtrnáct dní jela celá naše rodinka do Chorvatska. Průběžně jsme zastavovali na odpočívadlech kvůli odpočinku. Na jednom z nich byl obzvlášť krásný výhled na moře plné plachetnic.
Po dlouhé a náročné cestě jsme nakonec dorazili na místo, kde jsme měli zamluvené ubytování. Pan domácí už na nás se svou ženou čekal.
Zatímco táta šel se sestřičkou spát, my jsme s maminkou vyrazili na pláž. Moře bylo krásně teplé a čisté, bylo vidět až na dno. Moc jsem toužila potápět se. Táta byl proti, ale nakonec svolil. Možnost pozorovat dění pod hladinou byla mým snem a splnil se mi.
Na pláži jsme poznali mnoho přátel, většinou Čechů. Připadala jsem si tu jako doma, protože ze všech koutů pláže se ozývala převážně čeština.
Celé dny jsme trávili na pláži a opalovali se. Vyrazili jsme i na výlety – jednou do Splitu a za nákupy na Makarskou riviéru.
Dovolenou provázely i obavy, protože se v Chorvatsku začaly šířit požáry. Viděli jsme dokonce letadla, která přivážela vodu a hasila okolí. Měli jsme obavy, ale naštěstí se oheň až k nám nedostal.
V den, kdy jsme museli odjíždět, jsme byli smutní. Vůbec se nám nechtělo. Ale nedalo se nic dělat. Náš apartmán jsme museli předat novým návštěvníkům.
Za rok se snad budeme moci znovu vrátit. Domluvili jsme se s naším panem domácím, protože se nám tu velmi líbilo. Letošní prázdniny mi splnily mé nejtajnější sny.