Jednoho horkého prázdninového dne jsme se s Kubou rozhodli vydat na menší vyjížďku na kolech. Velice opatrně jsme sjížděli z kopce po kamenité cestě.
Za pár minut jsme narazili na lavičku, u které jsme zastavili, protože jsme se chtěli napít. Najednou Kuba zahlédl vysoký dřevěný posed pro myslivce a vyzval mě, abychom se tam šli podívat. Já mu na to odpověděl: „Proč ne, vždyť je to kousíček.“
Přibližujeme se. Kuba leze první, já hned za ním. Posed má dveře a pár oken. Otevíráme. Už jsme skoro uvnitř. Najednou mě z ničeho nic něco bodlo do pravého ramene. Moc to nebolelo a ani jsem to skoro nevnímal. Za chvilinku mě ale štípalo koleno a skoro celá ruka. Kuba v ten moment zakřičel: „Bacha, je tu sršní hnízdo!“
Honem dolů! Rychle jsme mazali pryč. Rozdráždění sršňáci vylétli za námi. Měli jsme ale štěstí, velká žlutočerná bzučidla nás brzy nechala na pokoji. Návštěva posedu nás však přišla docela draho. Schytal jsem dvě žihadla do kolena, stejný počet do ramene a tři do ruky. Kamarád dopadl ještě hůř. Na kola jsme už nesedli. Tlačili jsme je směrem k vesnici. Myslel jsem, že v poklidu dojdeme domů, ale nestalo se. Koleno hned nateklo, nemohl jsem ohnout nohu a ruka mě příšerně brněla. Necítil jsem ji, jako by ani nebyla moje. Navíc po stezce jelo auto a museli jsme uhnout stranou. Stoupl jsem si přímo do kopřiv s velkými zelenými listy. Au, to mi ještě scházelo!
Konečně jsme dorazili domů. Na oteklá místa, které mi způsobil rozzuřený hmyz, jsem položil kapesník namočený v octu. Za chvíli bolest zeslábla, ale otoky ustupovaly ještě pár dnů.
Na tento prázdninový den jen tak nezapomenu. Opravdu to byl zážitek!