Podle kalendáře už sice nastala zima, ale venku to zatím moc zimně nevypadá. Je sychravo, nevlídno, po zemi poletuje spadané listí, všude je mokro, blátivo, ošklivě.
„To byl zase den,“ mumlám si cestou ze školy domů. U plotu už mě ale vítá moje nejmilejší psí kamarádka Lara. „Panička se nají, převleče a půjdeme ven. Co ty nato?“ domlouvám radostně Laře. A ta mě nadšeně olízne, jako by mi rozuměla.
Co jsem slíbila, to také plním. Po chvíli tu stojím s vodítkem v ruce. Tak jdeme! Uděláme sotva pár krůčků a ejhle! První sněhová vločka mně dopadla přímo do obličeje. A další, další a další... Kráčíme s Larou dál, ale já už jsem duchem úplně mimo. Přemýšlím a propadám se do svých úvah.
Že by už konečně skončilo to ohavné sychravé počasí a začínala zima? Ta studená sněhová královna Zima, co společně s Mrazíkem ukládá přírodu do zimního spánku? Ta, co pokryje sněhovou dečkou všechny stromy? Těším se, až ledovým klíčem uzamkne rybníky i hladiny řek a my na nich budeme moci vyvádět hlouposti na bruslích a učit se piruety. Ten dětský výskot, který se vesele rozléhá do celého okolí! Na krajinu však brzy padá tma. Ale to k zimnímu času patří.
Každé ráno jsou krásně vymalovaná okna. Kdopak je asi tak pohádkově vyzdobil? Děda Mráz. Jen ten umí tak krásně křišťálově malovat. Ptáčci v krmítkách pípají, jako by si povídali o tom, jaké dobroty jim tam připravili lidé.
K zimě neodmyslitelně patří také tradice. Třeba Mikuláš. Děti, které zlobily, šup do pytle a hned s nimi do pekla. A na ty, které byly hodné, čeká nadílka pod oknem. Já tedy moc hodná nejsem, ale přesto každý rok čekají dobroty od Mikuláše i na mě.
Ledový vítr fouká ze všech stran a opravdu jen náhodně vysvitne „zubaté“ sluníčko. Kluci a děvčata se radují ze sněhu, stavějí sněhuláky a samozřejmě hrají koulovanou. Sjíždějí prudké kopce na saních a vesele přitom piští. A hurá! Vánoční prázdniny! Školáci se radují, protože se nemusí učit, a v klidu domova si užívají pohodu vánočních svátků. Všude voní cukroví a děti s rodiči vyzdobí stromeček. Je večer. Cililink! Ježíšek! To je radosti a štěstí! Všichni spokojeně rozbalují dárky a sdílejí s rodinou pěkné zážitky. Prázdniny však netrvají věčně a blíží se ke konci. Ale před jejich závěrem je ještě Silvestr – veselé rozloučení se starým rokem a přivítání nového, plného záhad a tajemství. A protože ani zima netrvá věčně ...
„Propána, kolik je hodin? Laro, ke mně!“ křičím na všechny strany. Lara vybíhá s křoví a s porozuměním na mě hledí. Panička se zasnila. Kdoví, jaká bude ta letošní zima a Vánoce...