Na počátku roku si děti v rámci prvouky připomínají význam domova pro jejich život. Pro malé žáčky je těžké si představit koloběh všedního dne bez spousty vymožeností současnosti. Nemusíme si shánět potravu, pečovat o oheň a teplo v našich obydlích, žijeme v útulných bytech či domech, zkrátka máme všeho nadbytek. Přesto jsme všichni vzájemně provázáni – jsme závislí na rostlinách, zvířatech, ostatních lidech a jejich profesích.
Pro indiány bylo životně důležité obstarat dostatek potravy pro svůj kmen. Lovili bizony, největší suchozemská zvířata Nového světa.

Co jsme zjistili o těchto zvířatech?
BIZONI

Bizon americký (Bison bison) je statné zvíře, největší suchozemský savec amerického kontinentu. Jeho předchůdcem byl bizon širokočelý, který osidloval Asii. Byl mnohem mohutnější a vyhynul před 6 000 lety.
V současnosti zde žijí dva druhy těchto zvířat bizon prérijní a bizon lesní.

Samci dosahují délky 370 cm, samice jsou drobnější – v rozmezí 250 – 310 cm.
Hmotnost:
samci: 900 – 1 500 kg
samice: 500 – 750 kg

Bizon má krátké tělo s hnědou srstí a dlouhými chlupy, které mají na hlavě tmavou barvu. Poslední krční a první hrudní obratle mají velmi dlouhé trnové výběžky, jež tak společně s mohutným svalstvem vytvářejí charakteristický hrb. Vzdálenost mezi rohy je téměř 50 cm. Bizoni mají 32 zubů – 24 stoliček a 8 řezáků. 50 cm dlouhá oháňka slouží k odhánění hmyzu.
Bizon lesní je oproti prérijnímu celkově větší. Má širší paznehty, které zabraňují boření v měkké lesní půdě. Jeho srst je tmavší, hustší a delší. Rohy dosahují až dvojnásobné délky.
Bizoní zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich. Dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Ačkoli vypadají těžkopádně, v cvalu dosahují rychlosti 50 km/hod. Tímto tempem jsou schopni běžet půl hodiny i déle. Dožívají se 15 až 20 let.
Jsou to přežvýkavci. Spásají traviny, zejména tzv. bizoní trávu. Lesní bizoni se navíc živí výhonky dřevin, žaludy a bobulemi.
Říje probíhá od května do září, kdy spolu bizoní býci urputně zápasí. Po devítiměsíční březosti rodí samice jedno mládě, které kojí asi rok. Telata zůstávají u matky až do dosažení dospělosti, tj. do stáří tří až pěti let.
Prérijní bizoni se sdružovali do obrovských stád, jež mohlo tvořit i několik desítek tisíc jedinců a jež pokrývala území až o rozloze 80 čtverečních kilometrů. Na podzim se bizoní stáda přesouvala na jih a východ a na jaře se vracela zpátky do severních a západních oblastí. V zimě se bizoni rozptýlili do menších skupinek, hlavou odhrnovali sníh a spásali trávu.
Pro kočovné indiánské kmeny, které obývaly Velké pláně, se stali nepostradatelnými zvířaty. Indiáni z nich dokázali zužitkovat skoro všechno – od rohů až po paznehty.

Stručný přehled:
- jedlé části – maso, jazyk, oči, vnitřnosti, tuk, morek, krev
- srst – čelenky, ozdoby, vycpávky, těsnění, lana, ohlávky
- kůže – oblečení, ozdoby, pláště na týpí, přikrývky, polštáře, nosítka na děti, tašky, vaky, pouzdra, nádoby, toulce, štíty, sedla, uzdy, řemeny, lasa, saně, sněžnice, bubny, chřestidla, masky, hračky, obchodní zboží
- kosti – nože, hroty šípů, palice, škrabky, šídla, jehly, lopatky, motyky, rukojeti nástrojů,
kostra sedla, saně, štětce, hrací kostky, obřadní předměty - rohy – hrnky, lžíce, naběračky, prachovnice, hračky, čelenky, chřestidla
- močový měchýř a bachor – nádoby na vaření a na vodu, vědra, mísy, hrnky, váčky
- šourek – chřestidla
- mozek – vydělávání kůží
- šlachy – nitě, tětivy, výztuha luku
- paznehty – klih, chřestidla
- oháňka – plácačky na mouchy, ozdoby týpí, obřadní oděvy
- trus – palivo, obřadní kuřivo

Bizon rovněž hraje významnou roli v mnoha indiánských mýtech a obřadech. Zvlášť posvátní jsou albíni, k jejichž lovu se v minulosti vázala spousta rituálů a tabu.

Nepřáteli bizonů byli jen medvěd grizzly, puma, vlk a běloši.

Bílí lovci nejprve zabíjeli bizony pro maso, jazyky a kůže, později jen pro jazyky a kůže. Ale časem je záměrně likvidovali za účelem ohrožení samotných indiánů, kteří se nechtěli vzdát svých území ve prospěch kolonistů.

Američtí kongresmani roku 1871 schválili zákon, jenž povoloval úplnou likvidaci bizonů.

Nastala opravdová jatka. Ročně bylo zastřeleno v průměru 250 000 bizonů, někdy však lovci zabili stejné množství zvířat i za jediný měsíc. V roce 1889 tak zbylo pouhých 542 bizonů.

Záchrana přišla až v minulém století, kdy byly zřízeny bizoní rezervace v Oklahomě, Nebrasce, Jižní Dakotě, Montaně a Manitobě. Malé stádo bylo chováno i v Yellowstonském národním parku.

Početní stavy bizonů se začaly postupně zvyšovat.

Dnes se s bizony můžeme setkat v chráněných oblastech, indiánských rezervacích a na soukromých rančích, v zoologických zahradách.

Važme si pohodlného života v dnešních domovech. Nezapomínejme na tisíce výhod dnešní doby. Buďme skromnější, lepší a citlivější lidé vůči okolnímu světu. Chraňme bizony i ostatní zvířata!