Měsíc duben končí každoročně magicky. V tento den pálíme čarodějnice, uctíváme tradici Filipojakubské noci. Ačkoli ožívaly v noci z 30. dubna na 1. května kouzelné a magické síly, vše jsme zdárně překonali.
Kouzla však patří ke každodennímu životu dětí. Jejich fantazie je bezbřehá. Velmi oblíbenou pohádkovou postavou je právě čarodějnice – ježibaba. V pohádkách jich vystupují desítky. Jsou hodné i zlé, dokáží čarovat, ovládají umění výroby čarovných lektvarů.
Jak by měla správná čarodějnice vypadat? V tom se pohled dětí značně liší. Společným znakem byla jen nahrblá záda a bradavice na nose.
Tyto pohádkové postavy jsme si proto ve výtvarné výchově nakreslili. Děti práce bavila, z některých čarodějnic vyzařoval strach.
Jako motivaci k malbě jsme použili báseň z dětského časopisu. Je humorná, a tak se s Vámi o ni také podělíme.

Mezi hodné čarodějnice patřily i báby kořenářky, které znaly lék na všechno. Vyznaly se v bylinách, houbách i kamenech. Věděly vše o jejich léčivých účincích.
Nejinak tomu bylo u indiánů, ke kterým se v každém měsíci opakovaně vracíme. Zde takto významnou osobou byl šaman kmene.
Dnes už je všechno jinak. Se svými bolístkami chodíme k lékaři a léky, včetně bylinek, si kupujeme v lékárnách. Přesto bychom na existenci čarodějnic neměli zapomínat.