Mottem lednového měsíce v našem projektu byla tato slova: „Opravdovost – to je tajemství světa a života.“ Kromě poznávání živočichů a podnebí jsme v tomto měsíci nahlédli i do života obyvatel za polárním kruhem. Poznali jsme kraje, které jsou nám tisíce kilometrů vzdáleny. Zaměřili jsme se na Eskymáky.

Eskymáci neboli Inuité patří mezi indiánské kmeny, jež osidlují tisíce let nejsevernější oblasti Ameriky. Je tu věčný sníh a led, dokáží přežívat ve velmi nehostinných podmínkách. Svým vzhledem se od nás výrazně liší. Jsou menšího vzrůstu a mají šikmé oči. Ještě nedávno se živili rybolovem, lovem tuleňů a sobů. Kočovali z místa na místo. V létě bydleli ve stanech z kůží a v zimě v iglú vystavěných ze sněhu. K dopravě užívali saní tažených psím spřežením. Mistrně ovládali plavbu v kožených kajacích.

Dnes už většinou žijí v trvalých osadách, pracují v továrnách a děti chodí do školy jako my.

Nejsou tedy pravdivá slova básně Jiřího Žáčka:
Eskymácká abeceda,
to je krásná věda –
sáňkování, koulování
a lov na medvěda.

Dnes už víme, že místním dětem nemusíme závidět zcela bezstarostný život. Mají stejné povinnosti jako my. Jsou stejně hravé, milé i zlobivé jako všechny děti na světě. Jejich život má spíše mnoho nevýhod, neznají spoustu vymožeností, které všichni denně používáme.
S Eskymáky jsme se poznávali po celý týden, tvořili jsme jejich kresbu, vyhledávali zajímavosti o nich, využívali jsme všech dostupných zdrojů. Ačkoli má většina z nás zimu velmi ráda, shodli jsme se, že v takto extrémních životních podmínkách si život představit nedokážeme. Přece jen by nám chyběly letní radovánky i jarní probouzení přírody.