Naše „pouť“ do království ledu pokračuje. Stále poznáváme faunu polárních oblastí. Započali jsme nejznámějším tvorem, který ledové pustině kraluje – ledním medvědem, nezapomněli jsme však ani na menší tvory – tuleně a tučňáky.
Zejména při poznávání života tučňáků jsme se kromě poučení také dobře pobavili. Ačkoliv se nesmíme po chodbách klouzat, v rámci školní docházky tuto výhodu školních chodeb každý z nás alespoň jednou vyzkoušel. Proto nám byl velmi sympatický např. tučňák oslí vyskytující se kolem jižního polárního kruhu.
Sice tráví převážnou část času ve vodě, ale když musí vodu opustit, usnadňuje si chůzi klouzáním po ledu. Lehne si na břicho a jede dolů jako na klouzačce.
Tento druh je navíc nejrychlejším tučňákem vůbec.
Další podařený kousek těchto živočichů nám opět připomněl některé z nás. Když občas zazlobíme a něco vyvedeme, je těžké sesbírat odvahu a přiznat se. Méně odvážní mnohdy zlomyslně „nastrčí“ obětního beránka, aby sami unikli trestu.
Tučňáci jsou v tomto ohledu také zbabělí. Jejich největším nepřítelem je tuleň leopardí, který může jednoho z nich spolknout i celého naráz. Protože tuleni neustále krouží mlsně kolem pevniny, ověřují si tučňáci bezpečnost vodního prostoru shozením jednoho z jejich řad do vody. Když unikne a nikdo na něho nezaútočí, nebojí se vstoupit do vody i ostatní. Ale pokud je tuleň nablízku, stane se z něho obětní beránek a dobrá svačinka.
Abychom tučňáky dobře poznali, využili jsme interaktivních programů, které nám připravila naše paní učitelka. Mohli jsme si poslechnout jejich zvuky, prohlédnout si desítky fotografií.
Na závěr našeho poznávání jsme se pokusili o zjednodušenou malbu tučňáků. Tentokrát byly malířskými nástroji přímo naše prsty. Při tvorbě pozadí jsme použili techniku otisku z průhledné fólie do modrého pozadí.
Dalo nám to hodně práce a pěkně nám ve vyučování „vyhládlo“.To však není nic oproti schopnosti hladovět u těchto živočichů. V době výměny peří drží nedobrovolnou hladovku i několik týdnů.
Nové peří jim narůstá během 2–3 týdnů (u velkých druhů až 6 týdnů). Po celou tuto dobu tučňáci hladoví, protože si nemohou nalovit potravu. Většinou dokonce nehnutě stojí, aby šetřili energii.
Brzy nám začne plavecký výcvik. Říkali jsme si , jak by se nám hodil torpédovitý tvar těla tučňáků. Předurčuje je tím k výborným plaveckým výkonům.
Ale být lidmi není také špatné. Nemusíme se obávat tuleňů a hlavně nemusíme žít v nehostinných podmínkách za polárním kruhem. V hřejivém prostředí domova je nám dobře, jsme v bezpečí.
Ve škole si malé „mrštné chlapíky v černém fráčku“ – tučňáky – připomínáme alespoň v našich pracích. Žijí v koloniích, a tak jsme namalovali celé kolonie. Posuďte sami, zda se nám práce podařila.