Každý z nás viděl někdy v televizi sci-fi film, jehož hrdiny byli mimozemšťané, jiné formy života.
Jedná se však o holou fikci, neboť život ve vesmíru prokázán nebyl. Nikdo žádného živého tvora mimo
Zemi doposud nespatřil. „Brány“ vesmíru jsou však ohromné – složené z desítek miliard galaxií. Nemůžeme
tedy existenci mimozemských tvorů s určitostí ani vyloučit.
Je pravděpodobné, že některá z hvězd má kolem sebe planetární systémy jako je ten náš. Možná jednou objevíme
ve vesmíru planety, které mají na svém povrchu podmínky podobné těm na Zemi. Takové místo by nám mohlo
v budoucnu odhalit alespoň základní formy života. Ale možná se někde vyvinul i život inteligentní, pro
nás fungující ve zcela nepředstavitelné formě.
Když dokázal vzniknout život na Zemi, mohlo se to stát i jinde. A to je právě to, co děti a příznivce
sci-fi tolik láká. Vše je tajemné, neprobádané. Umožňuje nám snít, rozvíjet představy.
Dospělí lidé zůstávají většinou více „při zemi“, ale děti dokáží divy. Stačí zavřít oči, pustit
tajemnou hudbu, která evokuje pocity cesty do vesmíru a otevřou se jim stovky a tisíce námětů, jak by
mohli mimozemšťané vypadat.
Když jsme tvořili projekt o vesmíru, nemohli jsme nechat tuto tajemnou bránu uzavřenou. Při malování
jsme využili ojedinělou techniku experimentování s barvami a jarovou emulzí. Zadní lavice třídy se
proměnila v malou „chemickou laboratoř“. Práce všechny bavila, bylo to pro nás něco nového, doposud
nevyzkoušeného. V pracovních činnostech jsme tvořili vesmírnou masku mimozemského tvora, motivem nám
byl námět z časopisu ABC, který ve třídě pravidelně sledujeme. Ale nezapomínáme ani na fakta.
Jak by se dala zjistit existence mimozemského života? Musela by být sestrojena kosmická loď, která by
se pohybovala rychlostí 1000km/s. Ta by doletěla od Slunce k nejbližší hvězdě za tisíc let. Přímý
výzkum planet mimo naši sluneční soustavu je tedy „zatím“ nemožný.
O případný kontakt se proto snažíme jinak – vysíláním sond a signálů radioteleskopy. První sonda
(s názvem Pioneer) již opustila naši sluneční soustavu a nese plaketu se zprávou a pozdravem mimozemšťanům.
Největší radioteleskop na světě v Arebicu na Portoriku má průměr 305 m a byl mimo jiné využíván
k hledání inteligentního života ve vesmíru. Vědci vyslali do okolního prostoru signál o naší existenci,
ale snaží se také zachytit signály z jiné technicky vyspělé civilizace.
Z tohoto teleskopu byla také roku 1974 vyslána zpráva ve dvojkové soustavě (složená z jedniček a nul)
směrem k hvězdokupě M13 v souhvězdí Herkula, v níž se nachází přes 100 000 hvězd. Signál letí rychlostí
světla a k hvězdokupě dorazí za 24 000 let. Za dalších 24 000 let by k nám tedy došla odpověď.
Jednou nám třeba podobné snahy opravdu otevřou brány do vzdáleného vesmíru. Nezbývá nic jiného než čekat.
Prozatím můžeme snít, přemýšlet, fantazírovat a své představy převádět do různých podob.