ZŠ T. G. Masaryka Ivančice, Na Brněnce 1, okres Brno-venkov, příspěvková organizace
PRINC NA NOVÉM KOŘENÍ

Byl jeden princ a ten pořád hrál na počítači. Mamince královně se to nelíbilo, a tak mu dala na zadeček. Princ se urazil a utekl do světa. Šel cestou dalekou, až konečně došel do sousedního království, kde uviděl hrad. Zaklepal na dveře. Otevřel mu strážný. Princ ho poprosil o nocleh. Král a královna svolili jen pod podmínkou, že je opravdový princ, protože princ ve svých otrhaných šatech spíše vypadal jako žebrák.
Umyli ho, nakrmili, oblékli do šatů a poslali ho spát, pod matrace mu dali nové koření. Ráno u snídaně se královna ptala, jak se u nich vyspal.
Princ odpověděl, že špatně, něco ho tlačilo do zadku. Královna zajásala, to je princ pro naši dceru, byla svatba, a nikdo nikdy se nedozvěděl, že prince bolel zadek od výprasku a ne od nového koření.
Nikola Kolibabová

O NEPOSLUŠNÉM KOŤÁTKU

Na půdě u babičky vyvedla na svět kočka Micka čtyři koťata. Dvě z nich zemřela a zbylá si měla odvézt paní. Jenže jedno uteklo. Museli jsme je honit po celém domě. Asi po čtvrt hodině se nám je podařilo chytit. Pávě v pravý čas, neboť paní zrovna zazvonila, že si jde pro ta koťata.
Iva Vejmělková

JAK MEČ ZAČAL POSLOUCHAT SIRA RICHARDA

Byl jednou jeden rytíř jménem Richard. Každý den jezdil na svém koni, se svým štítem a neposlušným mečem. Jednou se na něj rozzlobil a rozhodl se, že si pořídí nový. Starý meč však nechtěl opustit svého pána, a tak na radu štítu začal sekat latinu. Nový meč, který si již jeho pán koupil, hodil do vody. Na druhý den se s jeho pomocí podařilo Richardovi vyhrát turnaj a získat tak ruku princezny. Richard se stal králem a moudře kraloval po boku svého meče a choti.
Petr Čech

O PRINCEZNĚ ZUZANCE

Bylo jednou jednoho království, kde žil král a královna. Jednoho dne se jim narodila dceruška, které dali jméno Zuzanka. Když byla Zuzanka velká, neustále něco ztrácela, jednou to byl prstýnek, podruhé náušnice nebo řetízek. Když měla královna narozeniny, rozhodla se Zuzanka, že mamince natrhá kytičku růží. Šla do lesa, ale tam žádné nenašla, proto se vydala na další cestu, kde omylem ztratila střevíček. Náhle před sebou uviděla palouček plný růží, zajásala a dala se do trhání. Konečně tu byl den oslavy narozenin a celé království hodovalo. Přijel i princ, ze sousedního království a požádal princeznu o ruku, ta si ho vezme, jen když najde ztracený střevíc, za deset dnů se princ vrátil a opravdu střevíc držel v ruce. Zuzanka mu skočila do náruče, políbila ho a byla svatba.
Tereza Plagová

DOMÁCÍ MAZLÍČEK

Byla jedna rodina, která se přistěhovala do domu, ve kterém žil skřítek.
Jedno ráno, když rodina vstoupila do kuchyně, spatřila obrovský nepořádek.
Říkala si, kdo to mohl udělat? Rozsypaná mouka, vylité mléko, rozbitý šálek, otevřená lednička, jídlo na zemi. V mouce někdo zanechal stopy, které vedly do dírky ve zdi. Rodina si posvítila do dírky baterkou. Najednou na ně zamrkal malý skříteček. Omluvil se za nepořádek, protože měl veliký hlad a pomohl vše uklidit. Od té doby s nimi skřítek bydlí a stal se jejich domácím mazlíčkem.
Katka Papulová

O CHLUPATÉM STRAŠIDLE

Na jednom kopci stál prastarý hrad, ve kterém žil duch, jenž strašil všechny pocestné.
Vždy po půlnoci se po cimbuří divoce prohánělo chlupaté strašidlo hrůzostrašně vylo. Nikdo se tam dlouhá léta neodvážil vkročit až jednou.
Ve vesnici pod hradem žil bohatý sedlák a ten měl za souseda chudého chalupníka. A jak už to tak bývá nemohl jeden druhému přijít na jméno. Pořád se spolu hašteřili, jednou se hádali o to, kdo je z nich statečnější. Ve vzteku se vsadili, že půjdou na hrad a stráví tam jednu noc. Jako první měl jít sedlák, ale protože se bál, schoval se ve stodole a pak se vychloubal, jak si v noci počínal, jak si zacpal uši a strašidlo mu nemohlo ublížit.
Na druhý den šel chalupník. Vzal si s sebou mošničku s kouskem suchého chleba a usadil se na hradbách. O půlnoci se mu nad hlavou začalo ozývat žalostné úpění. Chvíli zůstal chalupník celý ztuhlý, po chvíli se vzpamatoval a zavolal „Buď už zticha!“
K jeho překvapení v tu chvíli strašidlo zmlklo. Uslyšel však zvuky jemu známé. Přistoupil ke strašidlu podal mu poslední kousek chleba. Strašidlo si kouslo a hned se začalo měnit v překrásnou pannu, která mu poděkovala, že jí vysvobodil za zakletí. A jako jediný k ní přistoupil, podal jí kousek jídla. Ten podivný zvuk, bylo kručení v břichu.
Jako odměnu si odvedl krásnou dívku do chalupy, vzal si ji za ženu. Přinesla mu velké věno a konečně se měl dobře. Od těch dob je klid, protože již nikomu nekručí v břichu.
Michal Mareš

LEGÁČCI

Byl jeden pokoj a v něm žily hračky, kterým vládl jeden zlý legáček Megatron, jenž měl armádu zlých vojáčků, kteří terorizovali ostatní hračky. Jenom jedna polička, na které byli autoboti se nedala od nich utiskovat. Sváděla s armádou velké boje, ve kterém hájila své území. Nevyhrál sice nikdo, ale aspoň se ostatní hračky vzchopily a bojovaly společně za Svobodu. Porážka legáčků byla na světě, konec utiskování!
Jiří Sabel

O KOCOURKOVI MOURKOVI

Byla jednou jedna kočičí rodinka, která se vydala na houby. Jedno koťátko Fousek našlo houbu a křičí: „Mám houbu.“
Maminka se běží podívat a zjistí, že je to muchomůrka červená. Druhé kotě Micka za chvíli také našlo, ale byla to prašivka. Třetí kotě Mourek mělo štěstí, našlo hřib. Byl tak šťastný, že se zapomněl dívat na cestu a skutálel se ze stráně dolů. Když se vzpamatoval z pádu, uviděl před sebou farmu plnou zvířátek. Když došel blíž uviděl kvočnu s kuřaty a poprosil je, aby mu pomohli najít cestu domů. Kuřátka mu poradila, ať se zeptá pejska Flíčka.
Ale ani Flíček mu neporadil. Mourek byl smutný, nezbývalo mu nic jiného než hledat cestu sám. Po dlouhé cestě byl unavený, musel si odpočinout. Došel na kraj lesa a usnul. Nespal dlouho za chvíli křičí: „Au, au, co mě to píchá.“ Podíval se okolo sebe a vidí kouli plnou bodlin, oči a čumáček. „Kdo jsi?“ „Jsem ježek Bodlinka, a ty?“ „Já jsem kocour Mourek a ztratil jsem se, neviděl jsi nějakou kočičí rodinku?“
„O jedné vím, jmenuje se tvoje sestřička Micka a bratříček Fousek?“ „Ano, to jsou oni.“ „Tak pojď, já tě k nim zavedu, určitě mají o tebe strach.“
Cesta nebyla dlouhá. Mourek se šťastně vrátil a celá rodina byla šťastná, že jsou zase spolu.
Veronika Růžičková