Ve výtvarce v 6. ročníku jsme si trochu zahráli s barvami a tvary, a sice dvěma způsoby:
Jednou jsme použili jen mírně řízenou náhodu a podruhé naopak jsme konstruovali přesně podle vlastních plánů.
K první práci jsme použili jako motivaci obraz amerického malíře Jacksona Pollocka, který svou tvorbu zaměřil na náhodné a velmi dynamické použití barev na plátně – barvy na plátno stříkal, vyléval a jen málo do takto vzniklých skvrn zasahoval štětcem. Náhodně seskupené barevné skvrny však vždy vytvářely v představivosti diváka konkrétní obrazce, například obraz „Levandulová mlha“, jehož reprodukci jsme si před prací pečlivě prohlédli.
Pak si každý žák vyrobil z kelímku od jogurtu zařízení na cákání barev, nalil do něj mírné množství libovolné barvy jen mírně ředěné vodou a – cákal. Převážně na papír, občas i na lavici, semtam i docáklo něco na podlahu výtvarny. Barvy si mezi sebou děti vyměňovaly a nakonec velké skvrny doplnily stříkáním barvy ze štětců.
Hotové kompozice daly vyschnout a v další hodině pak hledaly v obrazcích konkrétní tvary či se nechaly unést fantazií a vymýšlely celé příběhy, které se na výkrese mohly odehrávat.
Vznikly tak práce s názvy jako například Dračí svět, Vesmír, Jožin z bažin a podobně.

Ve druhé práci jsme se vrhli do práce s barvami a tvary z úplně opačného konce.
Nejprve jsme si rozdali několik zázračných věciček a prováděli jsme s nimi různá kouzla – ty zázračné věcičky se jmenují krasohledy. Takový krasohled, to je vlastně různě široký tubus, na jednom konci je kukátko a na druhém je výplň z barevných sklíček nebo úlomků barevných plastů či dalších podobných malých předmětů. Uvnitř tubusu jsou tři zrcadla nalepená do tvaru trojúhelníku. Otáčením krasohledu vznikají obrazce ze sklíček a jejich odrazem v zrcadlech se tyto obrazce zmnožují a opakují v trojúhelníkových tvarech, takže vytvářejí jakési ornamenty.
Žáci se pokusili zachytit jeden obrazec, vytvořený krasohledem, či spíše si ho sami vymyslet a vytvořit do šestiúhelníkového tvaru složeného z 6 trojúhelníků ornament pomocí kresby a koláže z barevných papírů. Kouzlo bylo zachyceno a zvěčněno na průhledný papír a ten vložen do „kukátka“ z černého výkresu.
Po dokončení jednotlivých prací jsme ještě trochu experimentovali: dvě či tři kukátka jsme kombinovali a nechali jimi procházet denní světlo, přičemž jsem jimi různě otáčeli, čímž jsme napodobovali funkci krasohledu.

V obou tématech si žáci vyzkoušeli, jak pracovat s náhodou a chaosem (zmatkem), ve kterém hledali řád, a pak naopak s řádem – pečlivě uspořádanými prvky, které se mohly různě proměňovat a vytvářet náhodné obrazce.