Ještě než se pořádně rozjařilo a příroda naplno vypučela, upřeli jsme s žáky 6. ročníku pozornost na tu část přírody, která nám umožňuje žít, dýchat, bydlet i zahřát se, tedy na stromy.
O stromech obecně jsme si nejprve trochu povídali – jak jich ubývá, který strom na světě je největší, co jsou to plíce planety, ale také o legendách, které se ke stromům váží, o prastarých a přírodních národech, které stromy uctívaly a věřily, že je v nich ukryto víc než jen dřevěná hmota.
Strom jsme začali zkoumat od kousků kůry, z nichž děti vytvářely otisky technikou frotáže a jejichž barevnou i tvarovou skladbu pak temperou malovaly, pak jsme pokračovali obhlídkou stromů ve školní zahradě: každý žák si vybral jeden strom, který se mu líbil nebo ho něčím zvláštním zaujal a zkusil nakreslit uhlem celý strom od kořenů přes kmen a korunu až po nejmenší větvičky.
Na závěr jsme se zase vrátili do zahrady, skupinky dětí si opět vybraly jeden strom, který tentokrát po obvodu kmene obalily tenkým papírem a celý jej frotáží pomocí rudky otiskly na papír. S otiskem stromu se děti vrátily do třídy a v „kresbě“ kůry se snažily najít tvary a rysy bytosti, která je ve stromě ukrytá – ducha stromu. Tvar ducha vytrhaly a nalepily na podložku a dokreslily detaily – tvář, drápy, srst a podobné drobnosti, kterými dotvářely podobu ukryté stromové bytosti.
Tak jsme prozkoumali strom zvenku i „zevnitř“ a pokusili jsme se ho nejen prostudovat, ale i s ním navázat jakousi „komunikaci“, tolik důležitou pro soužití člověka s přírodou.