Žáci 7. ročníku letos zahájili výtvarku řadou výtvarných prací s tématem lidského obličeje.

Začali jsme tváří, která nás může strašit ve snu, tváří z hloubky našeho vědomí, tváří z široké krajiny dětské fantazie.
Inspirovali jsme se u českého výtvarníka, surrealisty Ladislava Nováka a u jeho froasážích a muchlážích, což byla technika, kterou si Ladislav Novák pro sebe objevil a zabýval se jí dlouhá léta.
Podstatou této techniky je zmuchlaný a znovu vyrovnaný list měkkého papíru, lehce tónovaný barvami. Do tohoto podkladu jsou zakreslovány různé náměty, přičemž kresba se řídí lomenými liniemi v papíře.
Žáci si takto připravili podklad a v lomených liniích pak hledali náhodně utvořené podoby příšer, strašidel či různě více či méně děsivé, neskutečné obličeje, jejichž linku a rysy vytáhli tenkou černou fixou.

V další práci jsme se opět obrátili pro inspiraci k jednomu výtvarníkovi, tentokrát to byl Jiří Kolář a jeho roláže neboli fotografie rozstříhané na stejně široké proužky a skládané v určité změněné pozici na papír.
K Jiřímu Kolářovi jsme si ještě přidali princip zakřivených zrcadel (např. Petřínské zrcadlové bludiště někteří žáci viděli a zažili) a téma bylo na světě:
změnit portrétní fotografii člověka rozstříháním a posouváním tak, aby vynikl princip pohledu do zakřiveného zrcadla.
Změněné, deformované rysy, které vznikly různě vedeným vysouváním a posunováním po papíře, žáci zvýraznili tuší a perem.

A do třetice ještě jednou lidský obličej, tentokrát jako vlastní autoportrét z profilu a definice sebe sama.
Žáci obkreslili na papír obrys své, respektive kamarádovy, hlavy z profilu a do obrysu zakreslovali jednotlivé části svého obličeje (i s pomocí zrcadla). Práce nebyla jednoduchá, dovolila jsem jim použít pod kresbu černou fixou obyčejnou tužku, aby mohli případně opravovat a vylepšovat chybná místa. K autoportrétu pak připojili krátký text o sobě, o tom, co je činí takovými, jací jsou, ať už se jedná o vzhled či povahu a vlastnosti, zájmy, i o to, co si v sobě neseme po staletí jako dědictví předků.
Vznikly spontánní a často vtipné výpovědi o sobě sama, žáci se na závěr práce představili se svým portrétem a výpovědí ostatním spolužákům.