V 8. ročníku jsme se téměř dva měsíce zabývali různými aspekty a způsoby využití perspektivního
vyjadřování ve výtvarné výchově, a sice na příkladu zobrazování věcí, které nás nejčastěji obklopují.
Shodli jsme se na tom, že velká část našeho každodenního života se odehrává v kuchyních našich domovů,
a tak jsme se zaměřili na věci, které více či méně s kuchyní souvisejí.
Nejprve jsme se pustili do zobrazení kuchyně jako místnosti, prostoru, ve kterém se nachází spousta
užitečných i méně užitečných předmětů. V časopisech jsme hledali a vystřihovali různé obrázky a
fotografie věcí z kuchyně, každý žák si vybral 3 – 4 kousky, které nalepil do prázdné plochy výkresu,
a poté je propojil a umístil do domyšleného prostoru kuchyně. Fotografie vytvářely jakousi nápovědu o
tom, jak se chová trojrozměrný předmět v prostoru, a pak už nebylo tak těžké zbytek dokreslit.
Další úkol spočíval v prostorovém vytváření objektu. Protože jsme se tematicky stále drželi kuchyně či
jí podobných prostor, byly oním hledaným objektem, který nás také každodenně doprovází v našich domech
či bytech, nástěnné hodiny, tzv. Pendlovky. Žáci si vytvořili trojrozměrnou základnu hodin, kterou potom
polepováním a konstruováním podle předem domluveného určení dotvářely. Vznikly tak hodiny mořské, hodiny
pro zamilované, hodiny kuchařské, hodiny hvězdné, hodiny pro mořské panny i hodiny bez názvu.
Pro další úkol, kterým bylo zátiší, jsme potřebovali získat trochu průpravy, a tak jsme se pustili do
zobrazování předmětů zjednodušených na kostky a koule, tedy ty nejzákladnější tvary. Žáci měli před sebou
hromádky kostek, které nejprve zakreslovali tužkou a získali tak základní poučení o výtvarném
perspektivním zobrazování předmětů, které je odlišné od toho, jež znají z geometrie. Protože však
kresba není všechno, zkusili si žáci kresebné cvičení převést do malby. Pro usnadnění práce si vybrali
jen jednu základní barvu, z níž pak odvozovali různé odstíny a valéry pro zachycení světel a stínů.
Následoval pohled do spíže, tedy domácí zásobárny potravin. Na stůl v čele třídy byly vyrovnány
nejrůznější nádoby, obaly, kuchyňské náčiní i skutečné potraviny. Každý žák pak ze svého úhlu pohledu
toto zátiší či jeho libovolně vybranou část zakreslil tuší a domyslel a přidal pokračování či detaily.
Při práci využívali žáci pokud možno co nejvíce poznatky z minulé hodině o perspektivním zobrazování
objektů.
Tuto řadu prací o perspektivě a prostoru jsme zakončili receptem od věhlasné kuchařky 19. století –
Magdaleny Dobromily Rettigové. Ingredience z receptu se žákům staly námětem pro keramický kachel,
respektive zátiší jako reliéf.