První pololetí výtvarné výchovy v 9. ročníku se odehrávalo ve znamení projektu Dotkni se obrazu, ve kterém se žáci snaží přiblížit co nejvíce formě a obsahu výtvarného díla. Tentokrát to byl obraz Bakchus a Ariadna italského renesančního malíře Tiziana Vecelliho.
Než jsme přistoupili k samotnému dílu, zahájili jsme projekt poněkud vzdáleně, a sice experimentem tzv. Malby poslepu: žáci pracovali ve dvojicích, v nichž jeden byl handikepován zavázanýma očima a jeho úkolem bylo namalovat co nejpřesněji náčrt obrazu – nemůže ho vidět, ale může mu jej přiblížit jeho spolupracovník, jenž obraz popíše do nejmenších detailů, včetně kompozice i barevné skladby. Vznikaly vtipné a nečekané situace, přičemž se ukázalo, jak je těžké interpretovat co nejpřesněji něco, co druhý nemůže vidět, a zprostředkovávat mu tak zážitek, který on vzápětí sám zpracovává.
V další hodině jsme už přistoupili k samotnému obrazu Bakchus a Ariadna. Žáci nejprve pátrali po původu obrazu, po jeho obsahu a po osobě autora, odhalovali příběh z antických mýtů, zakreslovali kompozici.
Kompozici obrazu a pozice jednotlivých figur pak zkoušeli „zahrát“ a vytvořit „živý obraz“ v prostorách školní zahrady, která nám posloužila jako scenérie obrazu.
Pak žáci opět usedli do lavic a tentokrát se zaměřili na detail obrazu, respektive na jednu z figur, kterou měli zachytit kresbou uhlem a vystihnout pomocí valérů světlo a stín.
V další hodině jsme shlédli několik krátkých animovaných filmů, při jejichž tvorbě se studenti jedné střední výtvarné školy ve Velké Británii inspirovali různými obrazy z Národní galerie v Londýně. Naši žáci dostali za úkol vytvořit na základě obrazu Bakchus a Ariadna nikoli animovaný film, ale v našich podmínkách dostupnější krátký komiksový příběh beze slov.
Na závěr celého projektu jsme se v diskusi shodli, že celý obraz připomíná divadelní scénu: posledním úkolem bylo přetvořit scénu z obrazu do nadměrně velkého loutkového divadla – žáci ve skupinách vytvořili z kartónů a dalších materiálů několik loutek-marionet v životní velikosti.
Cílem projektu bylo ukázat žákům, že výtvarné dílo není jen nahodilý soubor různých výtvarných prostředků a technik, že obraz není jen uspořádání barev na plátně, ale že se v něm skrývá příběh, že je to brána, kterou můžeme vstoupit do hlubších vrstev vnímání. Že výtvarné dílo neslouží jen k uspokojení potřeb a konstatování „to je/není hezké“, ale že o něm musíme přemýšlet a pátrat v něm. Teprve pak můžeme říct, zda jsme ho pochopili, či ne, a zda je či není „hezké“.