Měsíc říjen věnujeme autorským pohádkám. Do srdcí několika generací se neodmyslitelně vryly pohádky před spaním. Postupem času začala televize vysílat každodenní pořad s názvem Večerníček – rodičům tak usnadnila úlohu čtenářů. V tomto cyklu jsme mohli zhlédnout stovky pohádek. Večerníček je v podstatě letitým dědečkem. Jeho předchůdcem byl pořad Stříbrné zrcátko, začal vysílat v roce 1963. Od roku 1965 byl na obrazovkách každou neděli v podvečer. Symbol pořadu – Večerníček, kreslený chlapec v papírové čepici, v jeho znělce pochází „z pera“ malíře Radka Pilaře.
My jsme se tentokrát zaměřili na pohádku Bob a Bobek. Králíci nám mluví z duše – hlavně jeden z nich, kterému se nikdy nechce vstávat. Tato nelehká situace nás denně pronásleduje.
Odkud se Bob a Bobek vzali?
Nebyli to obyčejní králíci. Patřili kouzelníkovi Pokustonovi, který je při představení pokaždé vyčaroval z klobouku. Jednou se však stalo, že svůj kouzelnický klobouk zapomněl kdesi na louce, s maringotkou kdovíkam odjel a na milé králíky si ani nevzpomněl. A králíci? Ti se živili, jak dovedli. A dostaly se tak k nám do našich domovů desítky příběhů z jejich života.
Při kresbě králíků tuší jsme byli opatrní, zbývající čas v hodině jsme propojili hrou stínů a kresbou stínových pohádkových figurek – postav kašpárka, vlka a kůzlátek…
Figurky Boba a Bobka v našich rukou téměř ožily. V klobouku jsme vytvořili „tajnou“ kapsičku, a tak mohou do klobouku skočit i vyskočit, kdykoli se nám zlíbí.
Práce nás bavila, o čemž svědčí i její výsledek. Ačkoli nic není v životě jen černobílé, naši hodinu výtvarné výchovy tyto kontrastní barvy zcela ovládly. Snad by z nás měl malíř Vladimír Jiránek (autor postav) radost.