Často slýcháváme, že na dětech člověk nejlépe vidí, jak čas neúprosně běží. Není tomu tak dlouho,
co nás maminky učily první krůčky a slůvka. Nyní dokážeme jezdit na kole, bruslit, lyžovat, plynule
komunikujeme. Bez maminek však žít stále nedokážeme. Uplyne ještě řada týdnů, roků, než se osamostatníme.
Zavzpomínali jsme si na první rok svého života. V pracovních činnostech jsme nastavili zrcadlo své tváři,
vrátili jsme se proudem času o 10 let zpět. Každé miminko je pro svoji maminku to nejkrásnější a
nejbáječnější. Když však nahlížíme na svoje fotografie, zdá se nám neskutečné, že ti vrásčití stařečkové
bez vlásků nebo jen s drobným chmýřím na hlavičce, můžeme být zrovna my.
Zasmějte se s námi nad našimi vystřiženými miminky.
A nezapomínejte na to, jak jste byli jedineční. Nevěříte? Nahlédněte do svých starých alb.