Když padá bílý snížek, krajina se třpytí odleskem sněhových vloček a ledu. Ačkoli je chladno,
děti hřeje radost ze zimních radovánek.
Tato atmosféra však nepatřila k letošním Vánocům. Truchlit nemá význam. Jsme děti činu. Když nemáme sníh,
poradíme si jinak. Místo stavby opravdových sněhuláků jsme si hned v první povánoční hodině mrazivé chlapíky
vyrobili z papíru. Na hlavu jsme sněhuláčkům posadili slušivý klobouček, ozdobili ho cesmínou. Nezapomněli
jsme na šálu kolem krku a černé uhlíky na dozdobení.
Chodba před třídou byla rázem veselejší. Dokonce se vzápětí za okny mihlo pár vloček. Ale jejich počet byl
symbolický. Na stavbu opravdového sněhuláka si budeme muset zkrátka počkat. Snad bude platit přísloví:
„Kdo si počká, ten se dočká“ – už v příštích týdnech a nebude nás zima trápit čekáním až do příští zimní sezóny.
Myslím si, že bychom si jako odměnu za vynaložené úsilí zasloužili, abychom si natrénované sněhuláčky mohli
postavit i v terénu. Alespoň krátký příchod a pobyt opravdové zimy přejí všem