Dne 11. února jsme se zúčastnili výukového programu SVČ s názvem Cesta do středověku. Ačkoli nám páteční ráno připravilo nemilé překvapení v podobě mrholení a namrzlých chodníků, nenechali jsme se odradit. Vždyť jsme se tolik těšili!
Nedávno jsme slovo středověk znali jen z doslechu a netušili jsme, o které období v historii se jedná. V druhém pololetí jsme se však do středověku přesunuli v hodinách vlastivědy, a tak jsme byli plni očekávání, co nového se dozvíme.
V počáteční diskusi se poznalo, jak pozornými jsme diváky, čtenáři, jaký máme rozhled. Otázky, které byly položeny, nebyly snadné. Vázaly se k dávné minulosti. Historie pro nás není tak hmatatelná jako současnost, ale o to více podněcuje naši fantazii. Dali jsme hlavy dohromady a dokázali jsme to.
Nejpoutavější součástí tohoto období byl zlatý věk rytířů. Všichni viděli nějaký film, v němž se rytíři proslavili. Byli čestní, pro čest a slávu byli ochotni zemřít. Mohli bychom si z nich vzít příklad i v současnosti. Většina z nás by však byla jen pouhými rolníky a řemeslníky, pro pasování na rytíře by nám chyběl šlechtický původ. Chlapcům se líbila hlavní náplň povolání rytířů – válečnictví. Většina jim záviděla výcvik pro boj pěších i výcvik na koni.
Ale nebojovalo se stále. Rytíři se účastnili turnajů na panovnických dvorech, usilovali o srdce místních šlechtičen, neustále se cvičili v boji.
S chutí jsme se pustili do zkoušky svých rytířských dovedností i my. Pozvedli jsme skutečný meč. Byla to opravdu tíha. Boj s ním nebyl jistě snadný. Velmi nás překvapila hodnota kvalitního meče. Až osm krav vyvážilo cenu tohoto bojového náčiní. Imitaci meče ze dřeva jsme použili k obtížnějšímu úkolu. Po stěně se spouštěla volným pádem rukavička. Svůj postřeh jsme si ověřili, když jsme se snažili ji napíchnout a v letu zastavit. Podařilo se to jen dvěma žákům.
Více se dětem dařilo při střelbě z luku a praku na terč. Hodně úsilí nás stálo chovat se sportovně, přijmout neúspěch, mít trpělivost a počkat, až na nás přijde řada. I to bylo dokladem toho, jak nelehké by pro nás bylo umět se chovat podle rytířských norem.
Kéž by byli všichni z naší třídy „dobrými rytíři 21. století“. Rádi bychom si užívali výhod uctivého chování k ženám. Škoda, že se „rytířské“ chování u mužů i žen v celé společnosti postupně vytrácí.