To je motto letošní celoroční hry, které nás bude provázet po celý školní rok.
Jeho cílem je poznat nejen naši vlast, ale i Evropu a celý svět, uskutečnit cestu kolem světa.
Jako dopravní prostředek jsme si vybrali loď. Nejprve jsme získali informace o stavbě lodi, povídali si o nejdelší, největší, kdo byl prvním průkopníkem lodí, z čeho byli vyrobeny apod.
Lodě dříve používali i různí objevitelé, po nichž jsou pak pojmenovány ostrovy, úžiny apod.
S několika jsme se seznámili, a pak jsme si zahráli na objevitele sami. I nám se podařilo najít ostrov.

Práce žáků

Cesta na ostrov
Jednoho dne jsem se rozhodl, že pojedu objevovat nové kraje. Koupil jsem si krásnou loď a vyrazil jsem s kamarády. Vyrazili jsme po řece Labe a projeli jsme plno zajímavých států, Německo, Dánsko, Finsko, no prostě krása. Jednoho dne po 6 měsících můj kamarád Richard v dáli dalekohledem zahlédl nějaký ostrov a všichni jásali, že konečně jsme objevili nový ostrov. Tak jsme k němu přijeli a zakotvili na něm. Vyložili jsme pár věcí, co jsme s sebou vzali a za chvíli jsme začali stavět doupě. Moje kamarádka Monika začala něco vařit a Ondra jí k tomu sbíral plody z pralesa. Já jsem kácel stromy a pomáhal se stavbou našeho nového doupěte. Také jsme s kamarády postavili ohradu pro zvířata, která jsme na ostrově odchytili. Byly to divoké kozy a ovce. Filip si vyrobil z bambusu prut navázal na něj kus silonu a vyrazil na ryby. Až jsme měli skoro vše hotové a trochu jsme se najedli vyrazili jsme na obhlídku ostrova. Objevili jsme různá místa, která jsme si pojmenovali. Želví tůň, bažinu Mrtvého stromu, Pouštní údolí a louku Modrého krocana.
Modrý krocan, kterého jsme objevili se nám podařilo odchytit do naší ohrady. O všechny zvířata jsme se dobře starali.
Na tomto ostrově jsme pobili zhruba šest let. Pak jsme jeli domů a všem jsme to povyprávěli.
A tak skončila moje cesta na ostrov.

CESTA KOLEM SVĚTA
Jednou jsem se rozhodl, že se vydám za dobrodružstvím, abych poznal nové věci a byl známý. Vyrazil jsem z doků z Prahy, kde byli milí lidé, koupil jsem velmi dobrou loď s lany, harpunou atd. Vyrazil jsem z přístavu na řece Vltava a pokračoval jsem po řece Labe, až jsem se dostal do Severního moře. Cesta trvala z Evropy do Severního moře 4 dny. Proplouval jsem Norským, Atlantským, Tichým, Indickým oceánem, moje posádka říkala, že je to marné, a tak jsme vyrazili zpět do rodných doků, zdálo se, že cesta byla na nic, ale 10. listopadu padla hustá mlha a naše loď narazila do něčeho a začala se potápět, někteří členové posádky přežili, nasedli do malé loďky, jak mlha opadla a uviděli jsme ostrov. Byl překrásný, ale nevěděli, kde to jsme. Moje posádka připlula na ostrov, postavili jsme přístřešek z bambusů, rozdělali oheň a chytily pár ryb.
Druhý den nás vzbudil podivný řev, když jsme se šli podívat, spatřili jsme rudého draka, který leží na pokladu a kolem menší draci. Pojmenoval sem ho Dark Dragonite.
Když jsme odcházeli, uviděli jsme zlaté vajíčko, jeden z nás ho vzal do tábora, z bambusového listí jsme mu postavili hnízdo. U hnízda jsme nechali jednoho muže, aby je hlídal. Ostatní se šli porozhlídnout po ostrově. Našli jsme známé druhy rostlin, až na hoře Truho jsme objevili nový druh rostliny, měl fialový stonek, modré okvětní lístky a červený pyl.
Když jsme se vraceli do tábora, napadlo nás divoké zvíře a jednoho z nás zranilo, položili jsme na ránu kus okvětního lístku a rána byla zahojená. Dlouho jsme na ostrově nepobyli.
Během jednoho měsíce jsme konečně dorazili domů, tam nás uvítali s velkou slávou, neboť věděli, že máme nový druh rostliny a objevili jsme ostrov DRAČÍ ŘÍŠE.

Můj ostrov
Jednoho dne jsem se rozhodla, že se vydám objevovat nové kraje. Tak jsem se vydala na lodi z Norského moře do Severního moře. Cesta na ostrov nám trvala měsíc, když jsme tam po dlouhé cestě dopluli, uviděly nás domorodé děti, které si hrály na pláži. Jakmile nás uviděly, rychle utíkaly pro svoje rodiče, že přijela návštěva.
Hned k nám přiběhli rodiče domorodých dětí a taky jejich náčelník, který nám vysvětlil, že tento ostrov se jmenuje ostrov Snů a taky, že místo, na které jsme přijeli s lodí se jmenuje Palmová pláž, kde se od pradávna pěstovaly palmy. Jakmile nás uvítali, tak nás pozvali do vesnice, která ležela u Lví řeky. Lví řeka se tak jmenovala, protože do ní prý jednou spadlo jedno lví mládě, které se utopilo. Jeho matka ho hledala, ale nenašla ho. Přesně za rok se s ní mělo rozloučit, protože Márius (to je místní bůh, který má vládu nad vším) ho chtěl poslat do nebe, ale jakmile to mládě jeho matka poznala, tak ho Máriusovi nechtěla dát, protože ho už nechtěla ztratit. Márius se naštval a proklel oba dva lvy, že musejí do úplňku být v Lví řece, ale taky proto, že tam rostly Lví borůvky.
Po vydatném obědě jsme se vydali do Krokodýlí bažiny, kde chovali krokodýly a aligátory, krokodýlů měli 50 a aligátorů 40. Po prohlídce jsme se vrátili zpátky k vesnici, kde jsem si sbalil mačetu, dalekohled, vodu a potraviny, abychom se podívali do východního lesa. Když jsme tam přišli, tak jsme uviděli stádo koní s rohem na hlavě (jednorožci), které se pásli na louce, beránkovitá morčata (které měly beránčí rohy), roztomilé zajíčky s chocholkou na hlavě a roztomilé lítající veverky s dlouhýma ušima.
Druhý den jsme vstali velice brzo a hned jsme vyrazili do dolní bažiny. Tam jsme našli různobarevné žáby. Pak jsme se vydali na Černou pláž, kde byli fialové a modré hvězdice a žlutí krabi. Následovala cesta do západního lesa, kde byli losi se zlatýma rohama, modří skunkové, fialová a oranžová rajčata a taky lev s andělskými křídly, který se stal můj domácím mazlíčkem a se kterým jsem někdy letěla do ďábelských hor. Taky jsme objevili jeskyni pokladů.
Na ostrově se mi líbilo, že jsem tam zůstala.

Ostrov Slunce
Jednoho krásného dne jsme se rozhodly s kamarádkami, že podnikneme dobrodružnou cestu za novými kraji. Na cestu jsme si nachystaly vše potřebné: kapesní nůž, mapu, kompas, jídlo a pitnou vodu. Vypluly jsme z nedalekého přístavu. Plavba Atlantickým a Tichým oceánem nám trvala 80 dní. Cestou bylo vidět mnoho zajímavých zemí, překrásnou přírodu a v moři plno ryb i delfínů. Dny uběhly jako voda a já, Monička, Kristýnka, Hanička a fenka Selly jsme dorazily na ostrov, který od nás dostal název Slunce. Ohromila nás krása ostrova, bylo tam hodně nových stromů (např. Palmík ostrovní), květin (např. Oázka sluncová) a zvířat (např. Mumínci).
Pomalu se začalo stmívat a my se musely utábořit. Utábořily jsme se u hory, která dostala název Zlatá. Stanová osada dostala název Mokro, protože blízko byla bažina Papa. Druhý den jsme si prošly ostrov podrobněji a nalezena byla ještě: Ptačí pahorkatina plná krásných ptáků, Čiré jezero, Palmová oáza a Slunná pláž, kde svítí po celý den slunce. Čas plynul tak rychle a my se po roce pobytu na ostrově musely chystat na cestu domů. Vypluly jsme směr domov a přísahaly si, že se sem ještě někdy vrátíme.

Můj ostrov
Den první
Jednoho dne jsem se rozhodl, že vyjedu na moře.
Mami a tati, jestli to čtete, tak neplačte a vyřiďte panu Pokornému, že jel se mnou. Nebojte, budu Vám každý den psát. AHOJ PATRIK.

Den druhý
Ahoj mami a tati. Mám pro Vás špatnou správu. Večer byla velice velká bouře, která nám trochu porouchala loď, a tak jsme ztroskotali na ostrově, který se jmenuje Ostrov snů.
Je to moc zvláštní ostrov. Jsou zde značky: Žraločí akvárium doleva, Elfské lesy rovně, Zlatá hora vpravo, Kruté hory rovně a pak doleva, Trpasličí lesy rovně a vpravo. Teď stojíme na tiché pláži. Šli jsme se porozhlédnout, a pak jsme rozdělali oheň.

Den třetí
Dnešního ráno jsme šli do lesa, kde jsme viděli všelijaké vzácné rostliny, květiny, stromy a zvířata. Po obědě jsme šli prozkoumat Elfské lesy. A hádejte, co jsme viděli. Viděli jsme elfky a elfa. Ale my jsme spadli do pasti, kde nás dostali stráže a mysleli si, že jsme nepřátelé a tak nás zajali. Večer nás pustili, protože tam přijela Američanka, která nám rozuměla a řekla jim, že nejsme nepřátelé a aby nás pustili. Za to, že nás neprávem zajali, nám darovali zlaté vejce, ze kterého se vyklubal zlatý drak, kterého jsme si vzali na pláž. Drak se po několika hodinách naučil létat a velice rychle vyrostl. Naučil se i plivat plamen.

Den čtvrtý
Ráno jsme šli na procházku s drakem. Drak nás zavedl až na Zlatou horu. Najednou jsem šlápl a padal do propasti. Drak automaticky letěl, aby mě zachránil. Už jsem byl skoro dole, ale Šikulka, jak jsem draka pojmenoval, mě zachránil a donesl na pevninu. Pak jsme šli zpátky k lodi. Asi jsme neviděli dobře, celá loď byla rozbitá, oheň byl zhasnutý a všichni byli pryč. Po chvíli jsme se začali dívat okolo sebe, kdo to mohl být, a našli jsme nějaké čerstvé stopy. Vypadaly jak skřetí stopy. Šli jsme po stopách a došli jsme k bráně Mordoru. Za chvilku se brána otevřela a my jsme šli dovnitř a viděli jsme přátele a všechny naše věci. Vše jsme pobrali a zachránili jsme kamarády. Pak na nás ale zaútočili skřeti, jenomže Šikulka nás zachránil a tak jsme porazili zlo.

Den pátý
V tento den si našel Šikulka přítelkyni, se kterou se měl rád, a vzali se. Byla to nádherná svatba s velkým množstvím jídla, pití, zákusků, zábavy a hostů. Při té svatbě jsme opravili celou loď, na které jsme potom všichni šťastně dopluli až domů.