ZŠ T. G. Masaryka Ivančice, Na Brněnce 1, okres Brno-venkov, příspěvková organizace
V dnešní době, kdy děti naprosto běžně a samozřejmě mezi sebou komunikují prostřednictvím facebooku a ICQ nebo si bleskurychle sdělují dojmy pomocí esemesek, se stává stále větším problémem stoupnout si před kolektiv lidí a pronést souvislý projev. Proto už od šesté třídy mají děti v hodinách literatury referáty z četby a kromě toho každou hodinu slohu zahajujeme tzv. řečnickým cvičením na nějaké zajímavé téma. V něm si žáci nejen procvičují probíraný slohový útvar, ale zároveň se učí vystupovat na veřejnosti a nebát se mluvit před lidmi.
Při vystoupení „řečníka“ si jeho spolužáci dělají poznámky a potom projev hodnotí – vyzvednou jeho klady, pochválí pěkné jazykové prostředky, výběr tématu apod., ale dovedou také taktním způsobem vytknout nedostatky. Společně se zamýšlíme nad tím, jak by se některé chyby daly opravit, aby se jich pak nedopouštěli další žáci.
Tady jsou dvě pěkné práce žáků 6. B. Doufám, že brzy budou následovat další.
Mgr. M. Hegerová


Příhoda mého zvířecího kamaráda
Chtěla bych vám povídat o svém zvířecím kamarádovi. Moje zvířátko je laboratorní myš a já jsem ho pojmenovala Sťuart.
Můj taťka pracuje jako řidič autobusu v Brně. Jednou, když byl krásný slunečný den, měl právě odpolední směnu. V té chvíli vezl v autobuse zajímavého pasažéra, který měl v krabici malou bílou myšku. Ta se však krabicí prokousala, aniž by to majitel věděl. Ostatní cestující si toho všimli a řekli to mému tátovi. On však musel nejdřív všechny odvézt, a teprve až byl prázdný autobus, začal hon „kocoura na myš“. Taťka vyšel jako vítěz, a tak se stalo, že Sťuarta dovezl domů.
Hned, jak přišel, vrhla jsem se mu do náruče a říkám: „Co máš v té krabici?“ Taťka odpověděl: „Je tam tvůj první zvířecí mazlíček.“ Otevřela jsem krabici a co tam nevidím! Malou krásnou bílou myš. Jééé, jak jsem byla šťastná! Chtěla jsem si samozřejmě Sťuarta nechat a rodiče mi to dovolili.
Svého myšáčka mám už dva roky a dokonce jsem mu pořídila kamaráda Litla. Mají se spolu dobře a já s nimi zažívám spoustu legrace.
Pavlína Kubíčková, 6. B


Můj první den v nové škole
A je tu 1. září. Prázdniny končí a já jdu dnes poprvé do školy v Ivančicích. Strašně se těším a jsem zvědavá na nové prostředí a hlavně na nové spolužáky a učitele.
Ráno se nasnídám, připravím si věci a jdu čekat na Ondru. Spolu s ním jdeme k domu paní učitelky Lašové, která nám den předtím nabídla, jestli nechceme jet s ní.
U školy jsme s předstihem, a tak nás paní učitelka provází po škole a ukazuje nám svůj kabinet a některé třídy. Ptá se nás: „Líbí se vám tady?“ A my odpovídáme: „Moc se nám tu líbí.“
Pomalu jdeme na hřiště, kde má projev pan ředitel. Zazpívá pěvecký sbor a pan ředitel přivítá nové prvňáčky. Po vyslechnutí organizačních pokynů můžeme jít domů. Paní učitelka se nás ptá: „Chcete se jít podívat do své nové třídy?“ Všichni nadšeně souhlasí. Paní učitelka nám sdělí důležité informace. Říká nám, abychom si na čtvrtek vzali batohy na nové učebnice. Nakonec všichni sejdeme dolů, kde se postupně rozcházíme k domovům nebo na autobus.
Ve své nové škole už jsem jako doma. Moc se mi tady líbí a zjišťuji, že i spolužáci a učitelé jsou fajn.
Michala Velebová, 6. B