Výtvarnou výchovu jsem v tomto školním roce zahájila v 8. ročníku projektem, resp. výtvarnou řadou na téma „Kde končí detektivka, začíná horor“.
Obsahem tohoto projektu jsou zpočátku jednoduché kriminalistické metody, jako např. snímání otisků prstů nebo odlévání stop do sádry, povýšené svým použitím na výtvarnou úroveň. V další části projektu se pak přeneseme do oblasti hororových, děsuplných příběhů, jejichž inspiraci budeme hledat jak v knižních podobách, tak například i ve filmu.
Ale zpět na začátek:
Celý projekt začal od „Adama“ detektivních příběhů, a sice od Sira Arthura Conana Doyla, britského spisovatele, jenž stvořil nejproslulejšího detektiva na světě – Sherlocka Holmese: vyprávěli jsme si o viktoriánské Anglii, Londýně, Scotland Yardu, ulici Baker Street 221 b s domem-muzeem Sherlocka Holmese, i o prvních vyšetřovacích metodách v historii a o tom, jak se s vývojem techniky zdokonalovaly a jejich škála rozšiřovala.
V první hodině jsme se zaměřili na snímání otisků prstů – jedinečných a neopakovatelných „podpisů“ každého jedince: žáci si zkoušeli vytvořit vlastní otisk palce a podle toho nejlepšího pak kreslili ve zvětšené podobě změť papilár a jemných linií. Protože zvětšovali mnohobnásobně, nebyla to právě jednoduchá práce a výsledek se vydařil jen těm nejtrpělivějším. Ukázali jsme si, jak lze obyčejnou „věc“ povýšit na výtvarnou záležitost převedením do kresby a vytvořením tzv. grafického listu. Jedna žákyně dokonce vytvořila soubor mnoha pečlivě uspořádaných otisků jednoho palce a vznikl tak velmi pěkný grafický doplněk kresby.
Na tuto práci navazoval druhý úkol, a to odlít do sádry otisk vlastní nohy, případně boty. Vypravili jsme se na školní pozemek a do čerstvě zrytého záhonu každý otiskl buď bosou nohu (úkol pro odvážné jedince), nebo podrážku boty. Vytvořený otisk zalil sádrou a čekal. Po vytvrdnutí sádry otisk vyjmul z hlíny a očistil. Inspirovali jsme se při tom dílem Evy Kmentové, jež vytvářela objekty a výtvarné instalace ze sádrových odlitků různých částí těl, aby tak poukázala na pomíjivost člověka a jeho života.
V další hodině jsme si přečetli úryvek z povídky Karla Čapka „Šlépěje“ o podivné řadě stop ve sněhu. Na základě přečtené části žáci příběh domýšleli či se jím nechali inspirovat, sepsali a zakreslili svou verzi záhadného detektivního příběhu a celek doplnili právě onou sádrovou stopou z předchozí hodiny. Vznikly tak objekty, jimiž jsme doplnili výstavu otisků prstů na chodbě školy.

Pokračování příště. Coming soon...