Konečně jsme se v učivu přírodovědy dostali v žebříčku živočichů na nejvyšší místo, učíme se o člověku. Jako první jsme se seznamovali podrobněji s kostrou lidského těla. Vždy, když do třídy vstoupí paní učitelka s modelem kostry v životní velikosti, vzbudí to mezi žáky velké vzrušení. Možnost poznat naše tělo z jiného úhlu pohledu je pro všechny velkým lákadlem.
Abychom si uvědomili, kde všude máme na těle ohebná místa vzájemně se stýkajících kostí – klouby, vyrobili jsme si v praktických činnostech zjednodušenou kostru ve zmenšené podobě.
Kouzelné bylo, že se mohla po usilovném dokončení práce pohybovat v místech kloubních spojení. Lehké to však nebylo. Vzít do ruky jehlu s nití a přišít k sobě jednotlivé kosti dalo všem pořádnou práci. Pro někoho to byl vskutku nadlidský výkon. Všichni se ale statečně se zadáním úkolu vyrovnali.
Objevilo se i zklamání, když někteří kostru špatně sestavili. Sešitý „pohyblivý kostlivec“ tak alespoň vykouzlil u ostatních úsměv na tváři. Opět jsme se posunuli o něco dál na naší cestě za vzděláním.