Kdo nás denně probouzí,
svým teplem nás hýčká?
Je to Slunce – obrovská koule hořících plynů. Je pro nás jen těžko představitelné, jaký žár je na jeho
povrchu, kde dosahuje teplota 5 500 °C. Přesto jsme se při naší pouti vesmírem zastavili jako první právě u
této hvězdy. Má mnoho nej - je nejjasnější hvězdou, je planetě Zemi nejblíž.
Slunečnímu záření vděčíme za vznik života. Jeho teplo a světlo je potřebné pro fotosyntézu rostlin a
vznik kyslíku v atmosféře. Zatímco nás si Slunce hýčká a hřeje svými hřejivými paprsky, v nekonečných
hlubinách vesmíru panuje veliký mráz. O Slunci jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí. Poprvé jsme narazili
na vysoká čísla převyšující řád milionu. Pro lepší představivost jsme Slunce a Zemi porovnali v měřítku,
které je nám bližší. Zkusili jsme si představit naši planetu jako špendlíkovou hlavičku, Slunce jsme
proměnili v malý kopací míč - přesně tento poměr vystihuje jejich velikost.
Tak jen Slunce sviť, ať je nám na Zemi teplo a můžeme si užívat letních radovánek. Podle vědců budeš svítit
přinejmenším několik miliard let a my ti přejeme, aby ti to vydrželo i déle. Vždyť na tom bude vždy záviset
i náš život.
Abychom toto téma lépe prožili, každý jsme si své plastické Slunce vytvořili v hodinách výtvarné výchovy.
Naše „Slunce“ nám budou po celý rok zářit na naší chodbě. Škoda, že nás nemohou i zahřát.