S šestými třídami jsem se v únoru tohoto školního roku poprvé vypravila na výstavu do Moravské galerie v Brně.
Výstava zachycovala tvorbu málo známé, téměř zapomenuté malířky první poloviny 20. století Vlasty Vostřebalové Fischerové, manželky básníka Otokara
Fischera.
Nejzajímavější ze série kreseb a maleb byly ty, které zachycovaly její sny, představy, zážitky či myšlenky – některé byly poetické, jiné poněkud
děsivé.
Neméně zajímavá byla i instalace obrazů v prostoru – nevisely na stěnách, jak bychom čekali, ale vznášely se v prostoru, upevněny ocelovými
lanky ke stropu i k zemi.
Žáci se nejprve dozvěděli něco o životě malířky a pak se spolu s lektorkou galerie zastavili u několika z obrazů, které popisovali,
povídali si o nich a hodnotili je.
Z jednoho z nich zakreslili detaily a hádali, jak se přeměňují různé předměty ve snu.
V ateliéru pak práce na výkresech pokračovala – žáci dokreslovali ke zkopírované části obrazu své "špatné", "zlé" sny a svůj obrázek pojmenovali a
podepsali, tak, jak to dělají výtvarníci se svými díly.
Třída 6. A absolvovala trochu odlišný program, a sice z důvodu ukončení výstavy O zapomenuté malířce. Nicméně, náplň byla velmi podobná –
prošli si stálou expozici galerie věnovanou tzv. surrealistům, výtvarníkům zachycujícím snový svět. Ze zakreslených detailů obrazů sestavili nový,
v ateliéru jej dokreslili, pojmenovali a uspořádali jejich "aukci".