Budu vám vyprávět příběh, který se udál v naší rodině. Návštěva hřbitova a vzpomínka na blízké, kteří nejsou mezi námi, v nás většinou vyvolá smutek a vžene slzy do očí. Ale při poslední návštěvě hřbitova jsme se opravdu hodně nasmáli a i při vzpomínce na tuto událost se musím i dnes smát.

Při jedné z našich návštěv Brna jsme chtěli zajít s kytičkou na hřbitov, kde má hrob moje babička. Den před naší cestou do Brna mluvila maminka po telefonu s dědou, který chtěl následující den jít také na hřbitov. Do telefonu řekl: „Žádnou kytku nekupujte, já v obchodním domě koupím gerbery v květináči.“ Děda druhý den odpoledne zakoupil kytku a odvezl ji na hřbitov. Mezitím znovu volal mamince, gerbery totiž neměli a místo toho koupil pěkné žluté tulipánky. Jaké však bylo naše překvapení? Po příchodu na hřbitov jsme neviděli malé žluté tulipánky, ale malé žluté papričky v květináči. Nejprve jsme ničemu nerozuměli, nevěděli jsme, zda se jedná o žert nebo ne. Zajeli jsme tedy do květinářství koupit kytici, vrátili jsme se s ní na hřbitov a stále udivení jsme jeli k dědovi, abychom mu sdělili, co se stalo.

Vše jsme mu pověděli a děda se začal smát a pak nám vše vysvětlil. Při návštěvě obchodu zapomněl brýle doma, pořádně neviděl, a tak když na stejném místě jako měli předchozí den květiny, uviděl papriku, myslel si, že se jedná o tulipány. Hodně dlouho jsme se pak všichni smáli a pro papriky jsme na hřbitov zajeli, aby z nás neměli i ostatní legraci.