ZŠ T. G. Masaryka Ivančice, Na Brněnce 1, okres Brno-venkov, příspěvková organizace

Jmenuji se Daniela a teď vám povyprávím svůj příběh. Bylo mi 16 let, když moji kamarádi z party začali brát drogy. Pořád mě nutili, abych si taky dala, ale já dlouho odporovala. Po dlouhé době se stalo něco strašného. Jednoho deštivého dne jsem přišla domů a uviděla jsem to, co jsem nikdy nechtěla zažít. Poté co jsem mámu viděla ležet v kuchyni na zemi, okamžitě jsem volala sanitku, ale bylo pozdě.
Asi po dvou měsících jsem přišla na to, že můj táta si našel novou přítelkyni. Zrovna mi do oka moc nepadla, protože jsem si myslela, že má tátu jen kvůli penězům. Když jsem se ho zeptala, jestli mu to taky tak přijde, okamžitě mi začal nadávat. A takhle to šlo po celé dny, až jednou jsem to nevydržela. Táta mě totiž uhodil a já se sbalila a šla pryč. Po téhle zkušenosti jsem nabízenou drogu neodmítla.
Když jsem si tu drogu píchla, zjistila jsem, že to není zas tak špatné, až na jednu věcičku. Při prvním jarním sluníčku jsem si lehla na zahrádku a opalovala se. Ale po chvilce jsem zjistila, že mám na rukách nějakou vyrážku. V okamžiku jsem se oblékla, aby si toho nikdo nevšiml. Později jsem se zeptala své kamarádky, co by to mohlo být. Klára řekla, že na drogu můžu být alergická a radši ať už ji neberu. Jenže jelikož už jsem na ní byla závislá, a proto jsem si ji stejně musela dát. Až jednou si toho všiml táta. Otázal se mě: „Co to máš na ruce?“ A já jen krátce odpověděla: „Ale nic!“ Takhle jsem zapírala několik dní, nakonec mě však tatínek donutil jít na kožní.
Po několika vyšetřeních zjistili to, co jsem nikdy nechtěla slyšet. Řekli to i před mým otcem a on mně hned začal nadávat a ptát se, jestli beru drogy. Když jsem odpověděla, že ano, myslela jsem, že mě zabije. V očích měl plameny zuřivého býka, který se právě chystá zaútočit. Ale kupodivu udělal něco jiného. Jen se mě zeptal proč? A já mu odpověděla, že z mnoha důvodů. Když se zeptal z jakých, řekla jsem mu, že třeba proto, že na mě nemá vůbec žádný čas a věnuje se pouze své nové přítelkyni. Jen co jsem to dořekla, zvedl telefon a zavolal jí, aby přišla na večeři. Při té příležitosti jí oznámil, že udělal velikánskou chybu a bude lepší, když se rozejdou. Jen co to dořekl, ona se zvedla a s rychlostí blesku byla pryč. A já jsem byla v té chvíli nejšťastnější člověk na světě.
Od té doby spolu každý týden chodíme na terapii a táta mi ve všem pomáhá. Teď se věnuje mně a slíbil, že mi koupí pejska.


Nikola Kromusová, Veronika Vozděková, 9. B