Byl krásný jarní den a šestnáctiletá studentka umělecké školy se právě vracela domů. Vtom potkala svou starší kamarádku ze základní školy, která ji pozvala do jednoho baru na svoji narozeninovou oslavu. Saša věděla, že její rodiče nebudou určitě souhlasit, ale i přesto slíbila, že určitě dojde. Pak pokračovala ve své cestě domů.
Večer se Alexandra, její sestra Iveta a rodiče sešli u večeře. Máma a táta se ptali vždy jen na stejné otázky: „Tak co, holky? Jak bylo ve škole? Co známky?“ Mladší sestra se vždy chlubila se svými výbornými výsledky, zatímco Saša seděla, mlčela a poslouchala kecy o škole, které ji už nebavily. Po chvíli se táta zeptal Sandry, co plánuje na víkend. Ona jen tiše špitla: „Jdu na kamarádčiny narozeniny.“ Rodiče jí to samozřejmě zakázali. „Přece se nebudeš tahat někde na narozeninách? Budeš pěkně doma!“ zdůraznil táta. Alex se naštvala, zvedla se a odešla do svého pokoje. Nasadila si sluchátka a pustila si svoji oblíbenou hudbu, ale i přes ni slyšela mámin řev a výčitky, proč nemůže být jako Ivetka.
Nastal den, kdy se konala oslava. Ráno a po celý den se dívka se svými rodiči nebavila. Věděla, že nechtějí, aby tam šla, ale v hlavě se jí honila myšlenka, že na té oslavě nesmí chybět. A samozřejmě je taky chtěla naštvat tím, že tam půjde, aniž by oni o tom věděli. Celé odpoledne si plánovala večerní odchod. Pomalu se blížila šestá hodina. Jako každý den se celá rodina sešla v jídelně. Byla to ta nejhorší večeře, co kdy existovala. Nikdo vůbec nepromluvil. Jakmile dojedli, odešla do svého pokoje. Oblékla se a vytratila se zadním vchodem z domu, aniž by někdo postřehl, že odešla.
„Uff! Jsem venku!“ spadl Alexandře kámen ze srdce a zcela spokojeně odešla do města. Za chvilku byla v baru. Na narozeninách se pařilo v plném proudu. Saša vkročila do baru a hned ji přivítala kamarádka. „Čau, konečně jsi tady! Pojď, dáme si panáka,“ navrhla jí. Sandře se to zprvu nelíbilo, nakonec se však nechala přemluvit. Měla z toho ale špatné svědomí. Tušila, že se to rodiče dozví, udělají jí ostudu a budou na ni naštvaní. Seděla u baru, pozorovala ostatní, jak se baví, a rozhodla se, že si dá ještě jednoho. Nebude se přece omezovat kvůli zaostalým rodičům, co ji nechtějí nikam pustit. Zatímco se dívenka náramně bavila, doma už bylo celkem rušno. Máma zjistila, že není doma, což vyvolalo hádku mezi manželi. Vyčítali si, že už ji ani pohlídat neumí, a nakonec přiznali, že jsou na ni asi moc přísní. Ale věřili v to, že je jejich dcerka chytrá holka a vrátí se brzy domů.
Pomalu se blížila půlnoc a v baru se pořád tancovalo a oslavovalo. Alex byla už celkem opilá a moc se neovládala. Sedla si na gauč. Přišel za ní jeden mladý, podle dívky sympaticky kluk a nabídl jí, ať si zapálí, že se jí udělá dobře. Sandra byla mimo, proto neváhala. Zanedlouho o sobě nevěděla a tvrdě usnula. Její máma a táta se strachovali o svou dcerku, ale velký zájem o to, kde je a že se jí něco může stát, neměli. Rozhodli se, že půjdou spát.
„Crrr...crr...“ druhý den ráno zvoní Alexandře v kapse telefon. Celá ospalá se na něj podívá a vidí, že jí volá máma. „Ano?“ řekne do telefonu. Už podle hlasu pozná, že je máma naštvaná jako pes. Dívka se zvedne z gauče a hlemýždím tempem se šine k domovu. Náhle si uvědomí, že z včerejší akce si vůbec nic nepamatuje.
O několik dní později bylo Sandře velmi špatně a měla podezření, že je těhotná, proto se rozhodla navštívit lékaře. U doktora však dostala pro někoho příjemnou, ale pro ni velmi nepříjemnou zprávu. „Jste opravdu těhotná,“ oznámil jí lékař. Byla z toho v šoku. Představa, jak rodiče budou vyvádět, byla hrozná, proto se rozhodla svou novinku nikomu neříct. Věděla, že potrat je nejhorší věc, kterou může pro sebe i po miminko udělat, ale přeci nad tím neustále přemýšlela. Čas plynul jako voda a rodiče pořád nevěděli, že jejich dcera čeká dítě.
Jednoho dne se Alex vypravila ke svému gynekologovi. Byla naprosto rozhodnutá, že půjde na potrat. Vstoupila do čekárny. A co to vidí! V čekárně sedí její máma. Dívka na matku chvilku nevěřícně zírala a pak špitla: „Co tu děláš?“ Máma se na svou dceru podívala a hned věděla, že něco není v pořádku. Přesto v klidu odpověděla: „Nechceš mně spíš říct, co ty tady chceš?“ Saša se podívala na zem a řekla mámě, že nic, že jde jen na prohlídku. Máma už byla na řadě. Nečekaně vzala Sašu za ruku a šla společně s ní k doktorovi. Sedly si a máma se začala vyptávat. Doktor měl pro Sandru a její matku tu nejhorší zprávu na světě. Nebyla to ta, že je těhotná, ale lékař jim oznámil, že z krevních testů se potvrdilo, že dívka je HIV pozitivní. Tato zpráva zaskočila jak mámu, tak i dceru. Oběma se ukázaly kapičky slz v očích.
Alexandra si začala vyčítat, co udělala za blbosti. Šla přes zákaz rodičů na svoji první párty, opila se, otěhotněla, a ještě přitom od neznámého kluka chytila AIDS.
Jedna věta u doktora jí navždy změnila život...