Jak se zmiňuji již v nadpisu, pokusím se přiblížit krásy života, a to ty, které způsobujete vy lidem kolem sebe i ostatní vám.
První velkou radost uděláte ještě před narozením svým rodičům. Vaše maminka jde na prohlídku ke gynekologovi a on jí sdělí tu úžasnou zprávu: „Blahopřeji, jste těhotná…“ Většině maminek nejspíše vytrysknou slzy radosti a už se nemohou dočkat, až tuto zprávu sdělí pyšnému otci. A v tu chvíli začíná jedno z nejkrásnějších období života. Maminka a tatínek nadšeně očekávají příchod svého potomka, každý jeho nový pohyb prožívají s obrovským pocitem štěstí.
A už to přichází! Derete se na svět, a ať už jste holčička nebo chlapeček, v tu chvíli se pro rodiče stáváte tím nejcennějším, co si kdy mohli přát. Sestřička vás předává unavené, ale velmi šťastné mamince, jež si vás s obrovskou hrdostí prohlíží a nemůže se na vás přestat koukat. Nervózní tatínek pochoduje po chodbě nemocnice a dychtivě očekává okamžik, kdy přijde sestřička nebo doktor oznámit tu zprávu: „Je to...“ Tato zjištění ještě zesiluje rodičovskou hrdost a radost z vytouženého potomka.
Další úžasná věc pro rodiče (i pro vás) jsou vaše první krůčky a první slovo. Tyto dvě nové skutečnosti vám přinášejí nové možnosti, jak zkoumat svět. A protože jste maličcí, všechno vám připadá nové, úžasné, veliké... Třeba možnost dojít si sám pro hračku se stává obrovským pokrokem. Postupně se naučíte spoustu nových a lepších věcí, ale tato chvíle už navždy zůstane velkolepá pro vaše rodiče, protože to, kdy jste poprvé udělali krok sami a řekli své premiérové slovo, si asi sami nezapamatujete. Ale bude vám mnohokrát připomínána jako malý zázrak vašeho života.
Pro některé z vás se stane něčím neopakovatelným a krásným třeba i první den ve školce. Poznáte nové děti, hračky, písmenka, slova, zvyky… Nasbíráte spoustu nových zážitků, které vám už navždy uvíznou v paměti a s neuvěřitelným nadšením si na ně později vzpomenete.
Opouštíte školku. V tu chvíli se jí jen neradi vzdáváte, protože přichází škola. První školní den, kterého se nejspíše obáváte, se pomaličku blíží, ale po pár dnech vás strach opustí a začnete se do školy těšit. Toto nadšení u někoho postupně uvadne, u někoho ne. V každém případě to, že se učíte tolika novým věcem, může být jistě považováno za další krásný moment vašeho života.
Druhý stupeň základní školy a první láska. Každý z nás ji zažil. Kdo tvrdí, že ne, jen okrádá sám sebe o úžasný zážitek. Když prožíváte první lásku, všechno se pro vás změní. Dostaví se dobrá nálada, svět se stane barevnějším... Někdo se ještě mockrát zamiluje, někdo se svou první láskou i zemře.
A je tady devátá třída. Konec školní docházky. Přišel vám dopis ze střední školy. Cloumají vámi nervy a vy se strachem otvíráte dopis. Ten oznamuje... Hurá, jste přijati! To vám změní obyčejný den ve stejně krásný, jako když jste se poprvé zamilovali. Těšíte se, až tuto velmi dobrou zprávu oznámíte rodičům, kteří budou určitě také nadšeni. A právě přišel váš další životní milník.
Projdete střední školou až k maturitě. V předvečer zkoušky se ještě snažíte dostat do hlavy nějaké informace. Přicházíte na řadu celí nervózní, upocení. Vytahujete otázku a v duchu si říkáte: „Jen ať si vytáhnu nějaké dobré téma, které mi padne do noty.“ Opravdu jste si vytáhli tu nejlepší možnost, kterou jste mohli, a úspěšně odmaturujete. Ten příliv pýchy, hrdosti, štěstí, radosti, spojenosti vás úplně zalije. Doslova se v tom vyžíváte. A teď jen obstát v dobře zvoleném povolání a být v něm spokojen.
Po pár letech přichází další famózní den, a to den svatební. Stojíte u oltáře a starosta pronáší ty osudové věty: „Berete si, zde přítomný ženichu…, přítomnou slečnu… za svou právoplatnou manželku?“ Odpovíte: „Ano.“ Starosta pokračuje: „A táži se také vás, slečno…, berete zde přítomného ženicha… za svého právoplatného manžela?“ „Ano,“ řekne nevěsta. Oddávající dokončuje obřad: „…nyní vás prohlašuji za manžele. Prosím, vyměňte si prstýnky…“ Přicházejí ubrečení gratulanti. Vy jste ale plni štěstí, pýchy, blaha…
Později přijde den, kdy vám bude sdělena zpráva o tom, že čekáte potomka. Tím se vám změní svět a vše se začne točit jen okolo pokladu, který za pár dní spatří světlo světa. Z rodičů, kteří se s vámi též těší na příchod svého vnuka či vnučky, uděláte babičky a dědečky. A když přijde ten malý človíček na svět, uvědomíte si, co prožívali a prožívají vaši rodiče.
Toto jen pár krás života. Ale jsou to asi ty nejhlavnější. A už je jen nás, jestli se z nich začneme radovat nebo ne. Žijeme jen jednou…