Je všeobecně známo, že jsou nebezpečné, přesto se dostávají už i k dětem. Například cigarety, alkohol, konopí atd. Proč vlastně se tak mladí lidé o drogy tolik zajímají? Bude to zřejmě tím, že nemají žádné koníčky, nesportují, nečtou knihy, noviny, ba dokonce je začaly nudit i počítačové hry. Není, co by je bavilo, vzbudilo jejich zájem a potěšení.
Rodiče většinou nebývají doma. Buď podnikají, zastávají místa náročná na čas, nebo si budují kariéru. Dítě se vrací do prázdného bytu, uzavírá se do svého pokojíčku a je samo se svými problémy. Je v izolaci. Kolikrát se snaží některé problémy řešit s dospělými, ale ti nemají nikdy čas. Tak mávnou nad tím rukou a pořád se to odkládá dál a dál. Dítě se dostává do situace, kdy má pocit, že o něho nikdo nestojí, že ho nikdo nemá rád, nikdy není čas na jeho problémy, nikdo ho neposlouchá, když chce říct svůj názor. Odchází ven.
Často osaměle bloudí samo po ulicích, až narazí na nějakou partu. Ta si ho všimne, přijme ho mezi sebe a zkusí mu nabídnout drogu. Aby se jim vyrovnal, tak ochutná s přesvědčením, že pro jednou se nic neděje. Všechno vidí lepší, začne se cítit skvěle a myslí si, že parta je to nejlepší, co ho potkalo. Vůbec ale netuší, že právě toto je začátek jeho špatného jednání.
K lidem, kteří berou drogy, se v minulosti společnost stavěla odmítavě a nechtěla si vůbec přiznat, že problém drog existuje. Každá vyspělá společnost by se však měla snažit otázku závislosti na drogách nějakým způsobem řešit. Jsou zřizována zdravotní centra, kde závislý může absolvovat odvykací kúru, organizuje se výměna injekčních jehel, aby předešli smrtelně nakažlivým chorobám.
Do boje proti drogám se musí zapojit všichni, aby si mladí lidé získali pevný názor na to, jak moc jsou škodlivé, jak z lidských osobností dokáží udělat úplné trosky a že mohou způsobit i smrt. Začíná to výchovou v rodině, ve škole a všechno je to o zájmu blízkých lidí.
Nejhorší je lhostejnost, nezájem a nepochopení jednoho pro druhého. Není možné si myslet, že braní drog je pro každého jen jeho věc, vůbec to neřešit a nechávat dotyčného na pospas osudu. Neměla by chybět láska, přátelství a nabídnutá pomocná ruka. Někdy stačí jen člověka vyslechnout, aby se měl komu svěřit a postěžovat si.