Dneska jsme se ve škole zúčastnili přednášky o drogách. Vyprávěli nám o tom, co drogy způsobují, které se nejčastěji používají a jak se jim vyvarovat. Někteří žáci to brali jako ztrátu času nebo jako úspěšně zabitou vyučovací hodinu, ale většina bedlivě poslouchala a výklad si vzala jako ponaučení do života.
Když zazvonilo, všichni vyletěli ze školy jako splašení a hurá domů. V úmorném vedru, ale s dobrým pocitem, že nastává víkend a druhý den nemusím vstávat do školy, kráčím s úsměvem k domovu. Před domem mě pleskla přes nos vůně dnešního oběda a já už se těšil, jak si na něm pochutnám. Po vydatném jídle jsem se rozhodl, že by bylo dobré udělat něco pro svou postavu a že se tedy půjdu projít a zároveň provětrám našeho psíka. Vytáhl jsem ze zásuvky fialové vodítko a jezevčík už skákal nedočkavostí.
Sluníčko teple hřálo a cesta nám svižně ubíhala. Vtom jsem najednou uslyšel dotěrné haf, haf. Nela štěkala nad krabičkou cigaret ležících na cestě. Zajímalo mě, proč na ně tak štěká. Přistoupím blíž a po chvilce slyším tenoučký hlásek, jak mi cosi našeptává. Koukám kolem sebe, ale nikde nikoho nevidím. S podivem zakroutím hlavou a snažím se přemluvit svého pejska, aby pokračoval v procházce. Jenže než se pohnem z místa, zase slyším ten podivný hlas. Tentokrát už nezněl tak tence, ale naopak velmi hlasitě a naléhavě. Říkal mi: „Pojď ke mně blíž!“ Já jako hypnotizovaný poslouchám a přistupuji k oné krabičce cigaret. „A zapal si mě,“ láká mě cigareta. Sahám po ní a beru do ruky i vedle ležící zapalovač. V tom okamžiku mi začínají probleskávat hlavou myšlenky z dnešní protidrogové přednášky. Začíná chvíle napětí a vnitřního boje. Podlehnu a zapálím si cigaretu, nebo vydržím?
Když jsem si všechno promyslel a srovnal v hlavě, odhodil jsem zapalovač. Krabičku jsem rozšlapal a vyhodil do odpadkového koše. Za tohle gesto jsem byl na sebe pyšný a byl jsem rád, že jsem nepodlehl. Můžu za to vděčit své pevné vůli a možná i dnešní přednášce. Ukázalo se, že nebyla ztraceným časem.
Na závěr bych si dovolil říct, že nemá cenu s něčím takovým, jako jsou cigarety, začínat a že by si každý měl promyslet, jestli dělá správnou věc. Nakonec začne svého jednání litovat, ale to už může být pozdě a pak bývá velice obtížné vrátit se na cestu zpět. Místo kouření nebo ještě horších věcí je lepší zajít si s kamarády třeba zahrát fotbal nebo nějak si zasportovat a místo ničení zdraví si je raději upevňovat.