ZŠ T. G. Masaryka Ivančice, Na Brněnce 1, okres Brno-venkov, příspěvková organizace

Obvykle se v hodinách slohu nebo literatury setkáváme s pěknými, procítěnými, promyšlenými nebo vtipnými žákovskými pracemi psanými prózou. O tom svědčí například také ty, které jsou umístěny tady – na internetových stránkách naší školy. Není však bohužel moc žáků, kteří by se pokoušeli psát básničky. Ale říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo. Jednou takovou „básnířkou“ je Klárka Macíková. Píše si básničky jen tak pro radost. Jednu z nich také zarecitovala ve školním kole recitační soutěže a ve své kategorii obsadila druhé místo. Je to básnička Podzim. Přečtěte si ji. A ještě jednu jako přídavek.

Mgr. M. Hegerová

Podzim

Podzim je velký umělec.
Hraje si s barvami, a že paletu má chudou,
barví jen hnědě, zlatě a červeně.

Když mu však vítr, uličník jeden,
začne shazovat jeho obrazy,
tak se hrozně nahněvá.
Jak se rozhněvá, tak se jeho dílo celé
zbarví dohněda.

Pak se začne litovat a to spouští
velký pláč.
A že pláče hodně,
začnou velké mlhy a deště.

Když se utiší, tak aniž by se ptal,
zjistí, co udělal,
že bláta až po kolena naplakal.

Tak se den kratším stává,
a to mi povídá hnědá tráva,
že temno má rád,
aby se nemusel dívat,
jak se jeho velké, krásné dílo
v blátě utopilo.


Lampa

Sama ve tmě stojí. Už špatně svítí, bliká, pomírá,
ale snaží se z posledních sil svítit lidem na cestu.
Má svůj cíl, a proto vždy, když její světlo zhasíná,
paprsek světla ožívá a hřeje,
hřeje u srdce ty, co chápou její poslání,
ty, co se nechtějí vzdát svého cíle,
ty, co se nevzdají své vůle a snaží se splnit si svůj sen
a chtějí vykřiknout ven:
já stůj co stůj splním si svůj sen a nevzdám se svého cíle
jak ta lampa, co stojí na ulici.
Já nezapomenu na svůj cíl
a budu se bít stůj co stůj za svůj život do posledního světla
jak ta lampa vysoká.

K. Macíková, 8. B