V 6. ročníku jsme se ve výtvarné výchově začali zabývat také dějinami umění a prvním obdobím v pořadí byl samozřejmě pravěk. Uvedli jsme si různé typy výtvarného vyjadřování člověka v pravěku – jeskynní malby, rytiny do kostí, keramika, ozdoby a také první architektonické památky jako jsou různě uspořádané dolmeny a menhiry.
Zastavili jsme se zejména u jeskynních maleb a rozebírali, jak takové malby či kresby vznikaly, co bylo jejich námětem a proč je lidé vytvářeli. Protože nejčastěji se na stěnách jeskyní objevovala zvířata, která tehdy člověka provázela životem, začali jsme mluvit o tom, jak a která zvířata jsou součástí našeho života dnes.
Nakonec jsme došli ke zvířatům domácím, k mazlíčkům, které si pořizujeme pro potěšení, a z nich v drtivé míře zvítězili psi a kočky. A tak se naším tématem výtvarným staly kočky.
Nejprve jsme zaznamenali srst kočky na papír a trochu jsme přitom zkoušeli napodobit, jak by ji asi nakreslil pravěký člověk – roztírali jsme uhel na papír, jako když hladíme kočku a pak jsme jí přikreslili některé charakteristické rysy: oči, uši, nos, vousy, ocas a drápky.
Příští hodinu jsme podle encyklopedie studovali různé druhy koček domácích a zjistili jsme, že jich je velké množství – ať už bezsrsté, krátkosrsté či dlouhosrsté, britské či perské, mourované, černé jak saze nebo modré. Nejzajímavější byl však jejich obličej.
Druhým úkolem tedy byl portrét kočky – žáci mohli použít fotografie, které zvětšili na velký čtvercový formát. Kreslili tuší a různými kreslícími prostředky – pera, špejle, kartáčky apod.
Protože portréty vyšly velmi zajímavě a téměř nebyl jediný, který by se nepovedl, přidali jsme si třetí úkol, tak trochu navíc. A sice – vyrobit rám pro obraz kočky. Žáci pracovali s kartónem, který pomalovali barvami a dekorem kočičí srsti. Hotové „obrazy“ jsme přímo v hodině rozvěsili na chodby naší školy, část z nich našla své uplatnění jako výzdoba třídy 6.C. A tak teď máme školu téměř kočičí.