V 8. ročníku jsme na jaře vytvářeli alegorii jara či duhy na obloze pomocí batikování a barvení pruhů gázy. Hotové výrobky jsme navěsili na šňůru na okna v učebně výtvarky, čímž vznikl průsvitně barevný a jemně vzorovaný závěs, jímž prostupovalo sluneční světlo a rozpohyboval jej vítr profukující skrz pootevřená okna.

Tyto barvené látkové pruhy jsme pak použili ještě jednou, tentokrát v plenéru v prostoru školní zahrady.
Nejprve jsme si vysvětlili, co je to land-art a proč vůbec takové umění, co je jeho účelem či posláním, vyprávěli jsme si o některých land-artových umělcích a jejich způsobu tvorby. Zastavili jsme se u bulharského výtvarníka a land-artového umělce Christa, proslulého „balením“ objektů do obrovských kusů látek (most Golden Gate v USA, budova Parlamentu v Německu, „obalené“ ostrovy uprostřed moře a podobně).
Naše barevné pruhy jsme se rozhodli použít podobným způsobem v naší školní zahradě. Úkol zněl: vybrat si na zahradě jakoukoli část – trávník, záhon, květinu, strom atd. – a vytvořit z ní pomocí textilu nový objekt. Práce probíhala ve skupinách a každá skupina své dílo také pojmenovala. Dokonce k jednomu z nich vznikl nejen název, ale celý příběh, který jedna členka oné skupiny stihla do konce hodiny celý přebásnit:

Víla

Jedna z lučních víl se zamilovala do člověka.
Ten nikdy takovou krásu neviděl,
šaty měla jako z vodních pěn.
Tváře bledé jako luna měla
oči jiskří,
přirovnat lze je k záři hvězd,
a rty rudé jako krev.
Polibek sladký jako maliny.
Dotyk něžný jako větru pohlazení.
Chtěla sestry opustit
a kořeny své s ním někde zapustit.
Čekala, čekala,
milého se však nedočkala.
Plakala.
Velký žel
proměnit v kvetoucí keř
ji chtěl.
A šaty z vodních pěn
emocím, které srdce její cítilo,
barvy vdechlo všem.

(Klára Macíková, 8. B)

Jarní probuzení




Kruh




Kukla




Pampelišky




Pavučina




Perseidy




Slunce




Spirála




Šaty pro strom




Tvor




Víla




Vítr ve větvích




Vodopád




Závoj




Zahrada




Práce s textilem I




Práce s textilem II