První ročník je klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte i pro formování jeho vztahu ke škole a vzdělání jako celku. Je povinností učitele hledat postupy, jakými si žák může osvojit učivo, jak přispět k dozrávání funkce, která není dostatečně vyvinuta. Nestačí usoudit na základě pouhého neúspěchu ve čtení, že jde o specifickou poruchu učení (dyslexii). Pozorování musí být zaměřeno na celou osobnost dítěte, na jeho vztahy ke spolužákům i učiteli, na vztah ke školní práci. Významný je také způsob adaptace na školu. Teprve na základě neúspěšného individuálního působení učitele a závaznějších obtíží ve více oblastech posíláme dítě k odbornému vyšetření.

V 1. ročníku nejčastěji signalizují poruchy učení tyto projevy:

• Čtení
  - Výkony žáka ve čtení jsou horší než výkony v jiných dovednostech a činnostech, např. v matematice, všeobecné informovanosti. Nápadný může být zájem o jiné činnosti, které se od čtení výrazně liší.
  - Vázne spojení hláska – písmeno. Žák si dlouho nepamatuje nová písmena, zaměňuje je.
  - Žák si domýšlí text nebo ho odříkává zpaměti. Při změně textu zcela selhává.
  - Obtížně skládá písmena do slabik, nápadně pomalu slabikuje.
  - Není schopen sledovat čtení spolužáků jednak proto, že sám nečte, ale i proto, že neudrží pozornost u jedné činnosti, nezvládne vedení očních pohybů po řádce.
  - Ke konci školního roku se projevuje tzv. „dvojí čtení“. Dítě si potichu přeříkává písmena a teprve potom vysloví slova nahlas. (Takový návyk u většiny dětí vymizí. U dyslektiků přetrvává do vyšších ročníků a brzdí plynulé čtení.)
  - Zcela uniká obsah přečteného textu. Žák neví, co četl, nechápe napsané pokyny, ani jsou-li snadné.
  
  
• Psaní
  - Držení psacího náčiní je křečovité nebo nesprávné.
  - Dítě tlačí na psací náčiní, není schopno provádět plynulé tahy.
  - Obtížně si pamatuje a napodobuje tvary písmen.
  - Písmo je neurovnané, kostrbaté, tvary písmen jsou téměř nečitelné.
  - Písmena jsou nestejně veliká. Přepisování je neúčinné.
  - V diktovaných slabikách či slovech píše dítě pouze některá písmena, většinou ta, která jsou zvukové výrazná, nebo ta, která si pamatuje.
  - Dítě nepíše háčky, čárky, neslyší všechna písmena správně. (Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, slabik dy-di, ty-ti, ny-ni a rozlišování sykavek tvoří náplň učiva až ve druhém ročníku. Teprve potom označujeme tyto chyby jako specifické poruchy dysortografické).
  
  
• Matematika
  - Dítě nechápe předmatematické pojmy. Neumí použít pojmy větší – menší, delší – kratší, více – méně.
  - Neumí třídit předměty podle daného znaku (např. trojúhelníky a čtverce), řadit prvky podle velikosti.
  - Obtížně se orientuje v prostoru (nahoře – dole, vpředu – vzadu, první – poslední).
  - Nezvládá spojení: počet prvků – číslice.
  - Stále počítá předměty po jedné.
  - Nepamatuje si číslice, má obtíže při čtení číslic.
  - Není schopno psát číslice podle diktátu, zapomíná je.
  
  
• Další obtíže
  Následující obtíže se projevují spolu s poruchami učení, ačkoliv s nimi zdánlivě nesouvisejí. Většinou však tvoří jednu z celého řetězce příčin.
  - Dítě se obtížně soustřeďuje, často vyrušuje, je neklidné, u každé činnosti vydrží jen krátkou dobu. Jde zřejmě o jeden z projevů lehkých mozkových dysfunkcí.
  - Sluchové vnímání je na velmi nízké úrovni. Žák není schopen rozložit slovo na hlásky, z daných hlásek slovo složit. Mohou se objevovat i případy, kdy žák nepozná první a poslední hlásku ve slově, nerozdělí slovo na slabiky, a nepozná, zda slova lišící se jednou hláskou jsou stejná, či ne (míč – meč, koš – kos).
  - V oblasti zrakového vnímání obtížně rozlišuje shody a rozdíly na obrázcích, nepřesně vnímá detaily.
  - Řeč může být nápadná malou slovní zásobou, obtížemi ve vyjadřování i nedostatečně rozvinutým jazykovým citem. Časté jsou i specifické poruchy řeči. Děti obtížně vyslovují slova typu lokomotiva, nejnebezpeší, šešity, čvičky, hodyny. Izolované hlásky dítě vysloví.
  - Obtíže při vnímání a reprodukci rytmu se projevují neschopností vytleskávat či vyťukávat rytmus, pohybovat v daném rytmu (pochod, klus, cvičení), udržovat rytmus zpěvu.
  - Poruchy orientace v prostoru se projevují při určování pozic první, poslední, vpředu, vzadu nejen v matematice, ale např. při tělesné výchově a v dalších činnostech.
  - Poruchy orientace v pojmech vpravo – vlevo se projevují při určování pravé a levé strany nejen na sobě, ale i v prostoru. Tyto pojmy by měly děti zvládnout v 1. ročníku. Není-li tomu tak, je třeba dovednost cvičit. Menší obtíže se mohou objevovat až do osmi let.