Jakákoli soutěž je velkou výzvou pro soutěživé děti. Česká pošta vyhlásila v letošním roce „Národní soutěž v psaní dopisů“ na téma „Napiš dopis kamarádovi do roku 1909“. Rozhodně to není lehký úkol, ale za 100 let, které uplynuly, se toho událo tolik, že děti mají rozhodně o čem psát. Pro mě bylo pročítání jejich prací velmi poučné. Měla jsem takto příležitost zjistit, co ve svém životě vnímají jako důležité, opět jsem je mohla více poznat.
I s Vámi bych se ráda o jejich pohled na dnešní dobu podělila.

Ahoj, neznámý kamaráde,
jmenuji se Věra Škodová. Je mi 10 let a bydlím v Oslavanech. Mám jednoho sourozence – bratra, je mu 5 let.
Žiji v roce 2009, ve kterém využíváme spoustu vynálezů. Na svém psacím stole mám bedýnku, nazývá se počítač. Hraji na něm hry pro zábavu, ale i poučení.
K počítači mám připojený internet, z něho čerpám mnoho informací. Umožňuje mi dorozumívat se se spoustou kamarádů pomocí kamery, mikrofonu a sluchátek.
Dívám se denně na televizi, kde se odehrávají nejrůznější příběhy. Pomocí satelitu můžu sledovat spoustu programů, vybírám si, co mě zrovna zajímá. Mám doma také svoje vlastní nahrané filmy, pouštím si je na přehrávači – přístroji, do kterého vkládám kulaté desky, tzv. DVD nosiče.
V dnešní době existují tisíce nejrůznějších hraček pro děti. Mám ráda elektronický organizér, tzv. plánovač. S ním se starám o pejska, jako by byl opravdový. Vlastním také hračku, tzv. tamagotchi, kde pečuji o „děťátko“, můžu si s ním dokonce hrát i prostřednictvím internetu. Můj mladší bratr obdivuje auta na dálkové ovládání.
Mým nepostradatelným pomocníkem je malá krabička do kapsy, tzv. mobilní telefon. Ten mi umožňuje zavolat rodičům, když něco potřebuji. Umí i fotit a přehrávat písničky. Do školy jezdím autobusem – prostředkem, jenž přepraví najednou až 50 lidí. Téměř všechny rodiny mají vlastní automobily, používají je ke své přepravě.
Dospělí si život ulehčili množstvím vynálezů. Nádobí umývají v myčce, vaří na elektrických nebo plynových sporácích, pečou v multifunkčních a horkovzdušných troubách, prádlo perou v automatických pračkách a suší v sušičkách. Všechny tyto přístroje mají velmi jednoduchou obsluhu, nevyžadují manuální zručnost majitele. Šetří nám mnoho času.
Jedna věc mi v naší době však velmi vadí. Nemáme stroj času, který by byl schopen přenášet nás časem. Je mi to líto, proto se s Tebou nemůžu osobně setkat a popovídat si.
Kdybychom byli schopni jednou cestovat časem, navštívím Tě ve Tvé době a Ty na oplátku přijedeš ke mně. Moc se na setkání s Tebou a Tvým světem těším. Zajímalo by mě, jak to u Vás vypadá. Nevím o Tvé době téměř nic, ale nesmím Tě zapomenout varovat před zlými věcmi, jsou před Tebou a lidmi Vaší doby – dvěma válkami.
Přes všechny nástrahy, které nás dělí, doufám, že snad naše spojení nic nezpřetrhá a budeme přáteli. Rozhodně ti budu pravidelně psát, nikdy nezapomenu. Napiš mi, co by Tě ještě zajímalo, všechny Tvé otázky se budu snažit zodpovědět.
Zatím se měj pěkně, těším se na brzkou odpověď od Tebe.

Milý neznámý kamaráde,
jmenuji se Beáta Stankovičová. Je mi 11 let. Chodím do 5.třídy na Základní škole T. G. Masaryka v Ivančicích.
Jsem ráda, že právě já Ti můžu napsat dopis a přiblížit ti trochu dnešní svět. Naše světy se liší ve spoustě věcí. Leží mezi námi celých 100 let , které s sebou přinesly mnoho změn. Vývoj a pokrok nám ulehčuje život spoustou vynálezů.
Každá domácnost topí plynem nebo elektřinou, téměř všichni vlastní automobil, mobilní telefon, televizi či počítač. Nedokážeš si samozřejmě představit, jak tyto přístroje vypadají. Dokáží neskutečné množství věcí.
Ráda bych Tě poznala a vše Ti osobně ukázala, a tak Tě srdečně zvu do naší vesničky v údolí řeky Jihlavy, kde se svou rodinou žiji.
Pro dnešek se s Tebou loučím. Bylo by moc krásné setkat se s Tebou. Prozatím se budu těšit alespoň na Tvoji odpověď.

Milý kamaráde,
jmenuji se Dominik Nováček a je mi 12 let. Chodím do páté třídy na Základní škole T. G.Masaryka v Ivančicích. V Ivančicích také bydlím v rodinném domku s rodiči a bratrem. Do mé rodiny počítám i našeho psa, kterému říkáme „MAX“. Máš také pejska?
Píše se zrovna rok 2009, ale u Vás je o sto let méně – rok 1909. Zajímalo by mě, jak se žije ve Tvé době, jestli také chodíš do školy.
Současnost je plná nových vynálezů. Ani nevím, kde začít. Nejvíce používáme počítač. To je taková plechová krabice, která se musí zapojit do elektrického proudu, abys s ní mohl hrát různé hry, popř. psát si s kamarády. Mezi další denně používané předměty patří „mobilní telefon“ – malá krabička s tlačítky. Můžeš s ním volat, psát krátké vzkazy kamarádům, rodičům a sourozencům. Já se svým telefonem dokonce poslouchám hudbu a barevně fotografuji. Kéž bys měl mobilní telefon i Ty, abychom si mohli zavolat a popovídat si!
Vzduch u nás ovládli „velcí plechoví ptáci“, říkáme jim letadla. Je z nich velkolepý pohled na krajinu, dokáží nás ve velmi krátkém čase přemístit na velké vzdálenosti. Určitě by se Ti líbily i rakety – dopravní prostředky podobné letadlům, avšak mnohonásobně rychlejší a dokonalejší. S nimi létají speciálně cvičení piloti – kosmonauti. My jsme díky nim poznali lépe vesmír. Musí to být fantastické, rád bych se tam také někdy podíval.
Vynálezů denně přibývá. Snad Ti je jednou všechny osobně ukážu. Ale to bohužel zatím možné není. Natočilo se sice již mnoho filmů o strojích pro posun časem, ale takový přístroj v reálném světě doposud neexistuje. Přenášet lidi z jedné doby do druhé zkrátka neumíme. Snad k Tobě můj dopis dorazí a budeme si alespoň dopisovat.
Těším se na Tvou odpověď. Zatím se měj pěkně.

Milý neznámý kamaráde,
jmenuji se Pavel Balík. Bydlím v Ivančicích nedaleko Brna. Je mi 10 let, narozeniny mám 28. března.
Dnes se píše datum 21.ledna 2009. Chodím do základní školy, která nese jméno Vašeho budoucího prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. (Ve Tvé době je naše území prozatím součástí Rakouska-Uherka, ale nebude to již dlouho trvat a získáte svoji samostatnost. Roku 1918 vznikne samostatná Československá republika a budeš mít příležitost poznat tohoto významného muže osobně. My se o něm dnes jen učíme a každoročně si připomínáme jeho životní jubilea.)
Doba, ve které žiji já, je dobou internetu a počítačů. Počítač je taková chytrá bedýnka, která umí hodně věcí. Další významné vynálezy jsou mobily. Používají se k dorozumívání na dálku. Jsme dobou moderních rychlých aut, tramvají, vlaků a letadel.
Zatím však nebyl vynalezen přístroj, kterým bychom mohli cestovat časem a navštěvovat se. Až jednou tento vynález někdo sestrojí, budu se snažit se za Tebou rozletět. Prosím, až Ti tento dopis dojde, odepiš mi.
Zatím se prosím velmi opatruj. Čeká Tě, kamaráde spolu s ostatními lidmi z Vaší doby velké nebezpečí, jímž je 1. světová válka. Tak se drž, ať se ve zdraví setkáme.

Můj milý neznámý kamaráde,
jmenuji se Tomáš Březina. Moje máma je Lenka a tatínek se jmenuje Martin. Mám mladší sestřičku Nikolku. Jsou jí 4 roky, a protože má maminka nyní novou práci, vodím ji občas sám do školky. Rád bych se dozvěděl něco také o Tobě a Tvé rodině. Máš stejně hodné rodiče a nějakého sourozence jako já? Rád bych Tě viděl na vlastní oči a podíval se za Tebou do roku 1909. A co Ty? Také by ses za mnou vypravil, kdyby to bylo možné?
Vynalezli jsme v průběhu těch 100 let takovou chytrou bedýnku – počítač a ta dnes řídí téměř všechno. Někteří z nás jsou na ní hodně závislí. Mám také jednoho takového kamaráda a sám trávím s počítačem hodně času. My máme počítače dokonce i ve škole, můžeme s ním pracovat a učit se s ním,ale ve volném čase na něm hrajeme i hry.
Přesto mám i jiné záliby. Každé úterý chodím s kamarády do florballu. Je to hra, která má podobná pravidla jako hokej, ale hraje se ve sportovních halách, nikoli na ledu, speciálním děrovaným míčkem. V zimě chodím rád bruslit, v létě často vyrážím s ostatními na hřiště na našem sídlišti, kde jsou skluzavky, prolézačky a houpačky pro děti. Máte u Vás také podobná hřiště? Napiš mi prosím co nejvíce věcí o sobě a Tvé době.

Můj neznámý příteli,
dnes, kdy Ti píši, je 21.leden roku 2009. Ano, už uplynulo 100 let od doby, ve které žiješ Ty. Napíšu Ti pár řádků nejen o sobě, ale také o naší době.
Jmenuji se Roman Jelínek a bydlím v Moravských Bránicích – malé vesničce na jihu Moravy. Jsem docela obyčejný kluk.
Naše doba by pro Tebe byla velmi fantastická a neuvěřitelná. Máme nové přístroje, domy, všechno je zcela jiné než u Vás. Naším světem hýbou vynálezy. K přepravě používáme automobily – „velké plechovky na kolečkách“ jezdící po silnicích. Nejrychlejší dopravní prostředky jsou však letadla – „podivní oceloví ptáci“, kteří se vznáší v oblacích. A nejen to! Už jsme se dostali dokonce i ke hvězdám. To nám umožnily rakety – speciálně upravená letadla. Lidé díky nim vstoupili na Měsíc již před desítkami let. Je to až neuvěřitelné , jak věda neustále postupuje.
Nejvýznamnějším vynálezem současnosti je počítač. Zvláštní bedýnka připojená do elektrické sítě tvořená ze dvou částí – monitoru a krabice s množstvím drátů. Počítače usnadňují lidem práci, ale jsou i zdrojem zábavy. Pokud jim podlehneme a trávíme s nimi celé dny, pak můžou dokonce poškodit naše zdraví. Všeho moc škodí!
Možná Tě tyto vynálezy velmi zaujaly, ale mají i mnoho nevýhod. Například auta vypouští do vzduchu spoustu kouře, ničí nás i celou planetu. Naštěstí však na našem území panuje již mnoho let mír. To Tebe čekají těžké časy – postihne Vás velká pohroma – 1. a 2. světová válka. Doufám, že je přečkáš ve zdraví.
Těším se na odpověď od Tebe. Až někdo vynalezne stroj času, rád bych se za Tebou podíval. Souhlasíš? Mohl bych Tě pak vzít na chvíli s sebou k nám a vše Ti ukázat. Zatím se budu těšit na naše písemné přátelství.

Ahoj, neznámý kamaráde,
jmenuji se Radoslav Novák. Je mi 10 let a bydlím v rodinném domku v Ivančicích. Ivančice leží na jihu Moravy.
Rád hraji fotbal a počítačové hry. Počítač je pro Tebe zcela neznámé slůvko. Je to taková bedýnka se skleněnou obrazovkou, můžeš s ním hrát různé hry a máš mnohdy pocit, že se ocitáš přímo v jejich ději. Něco podobného umožňuje také televize – další vynález současnosti. Přináší nám pohádky, zábavné pořady i hudební programy až do pohodlí našeho domova. Kdybys žil v naší době, mohl by ses s kýmkoli spojit malinkou krabičkou – mobilním telefonem. Stačí jen vyťukat číslo a voláš kamkoli na světě. Mohli bychom spolu mluvit i na vzdálenost tisíců kilometrů.
Máme rychlá auta, kterými se přepravujeme na daleká místa, nebo když se nám nechce chodit pěšky. Také létáme vysoko v oblacích, a to dopravním prostředkem, který nazýváme letadlo.
V domácnosti používáme mnoho dalších věcí. Šetří nám spoustu času a práce. Například nepořádek uklízíme pomocí vysavače – krabice na kolečkách, která „pojídá“ smetí. Špinavé prádlo vkládáme do větší krabice. Vše za nás vypere, jmenuje se automatická pračka. Všichni tito pomocníci jsou poháněni elektrickou energií, bez které bychom vlastně nemohli většinu vynálezů současnosti vůbec použít.
Možná se jednou dočkáme i stroje času, kterým se budeme moci vrátit do minulosti nebo cestovat i do daleké budoucnosti.
Rád bych Tě poznal a zkusil žít chvíli ve Tvé době. Tebe bych pozval k nám a ukázal Ti vše, o čem jsem Ti psal. Určitě by se Ti u nás líbilo. I když nevím, jestli se má přání vyplní, ve skrytu duše se na Tebe těším.

Ahoj, neznámý příteli,
chtěl bych se s Tebou seznámit. Jsem z roku 2009, je mi 11 let, jmenuji se Michal Drozd a bydlím v Ivančicích (blízko Brna).
Mezi našimi světy je rozdíl 100 let – mezitím šel technický pokrok velmi kupředu. Umíme se pohybovat ve vzduchu pomocí letadel. Vypadají jako velcí ptáci s roztaženými křídly. Přepravujeme se v jejich trupu, přistáváme a odlétáme z velkých ploch – tzv. letišť.
Dokážeme si spolu povídat i na vzdálenost tisíců kilometrů pomocí telefonů – malých krabiček. Na jedné straně do sluchátka mluvíme, na druhé straně nás slyší, umožňují tedy spojení mezi dvěma lidmi.
Když je nám smutno a máme dlouhou chvíli, díváme se na televizi – velkou „bednu“, v níž se tvoří barevný obraz. V jednotlivých programech vystupují různé postavy, věci, zvířata.
Máme také počítače – velký kvádr, ke kterému je připojen monitor. Píšeme s ním, kreslíme, čteme, posloucháme hudbu, nebo sedíme nad filmy. Je to největší vymoženost dnešní doby.
Podobných převratných vynálezů jsme vymysleli mnoho, ale o nich zase někdy příště. Za pár let ohrozí Vaše životy 1. světová válka. Tak se drž, ať ve zdraví přežiješ.

Ahoj, můj neznámý kamaráde,
moje jméno je Tereza. V říjnu mi bude dvanáct let. Bydlím v panelovém domě v Ivančicích. Píše se rok 2009.
V 21. století máme spoustu vynálezů, které nám usnadňují život. Dá se ale také říci, že některými z nich ničíme sami sebe. Například auta používáme k osobní dopravě. Ale nejsou jen našimi pomocníky, vypouští do ovzduší jedovaté plyny, čímž ničí naši atmosféru a nepřímo nás všechny. Co jsou to auta? V podstatě domečky na kolečkách, které netáhne dobytek, nýbrž jezdí zcela samy. Pokud nechápeš, jak je to možné, jsme na tom stejně. Já tomu také nerozumím natolik, abych ti to vysvětlila, promiň.
Tam, kde máte krásnou přírodu, my máme silnice – „zkamenělé řeky“, po kterých jezdí auta. Já osobně bych měla raději více opravdových řek.
Nevím, jak to chodí u Vás, ale v naší době jsou děti náročné a nespokojí se s lecjakým dárkem. Přejí si drahé hodnotné věci, nedokáží si vážit obyčejných maličkostí jako jsou například knížky. Raději než nad pěknou knihou totiž sedí u televize a počítače. Televize je „krabice“, přenáší k nám domů řadu různých pořadů. Počítač vypadá podobně, ale s jeho pomocí dokážeme také počítat, hrát hry, vzdělávat se.
Nevím, zda chodíš pravidelně do školy, nebo musíš pracovat. My chodíme pětkrát v týdnu do školy, poté máme dva dny volna. Ale většina dětí by velmi ráda zůstávala doma, aby se mohla věnovat právě hrám na počítačích.
Kdyby ses do našeho století mohl podívat, určitě bys to tu nepoznal. Některé věci se změnily k lepšímu, ale jiné se zhoršily.
Ráda bych Tě osobně poznala, mohli bychom si o všem popovídat. Zatím však cestovat časem neumíme.
Ačkoli využíváme spoustu vynálezů, některé věci nedokážeme ovlivnit. Lidé stále stárnou, umírají, nelze zastavit ani vrátit čas. To vše se jednou možná změní, ale bude to trvat ještě mnoho let.
Opatruj se, čeká Tě ještě spousta smutných událostí – velmi náročné budou zejména dvě války, které jsou před Vámi. Ale ty jsi určitě hodně statečný a vše překonáš.

Můj neznámý kamaráde,
jmenuji se Markéta Slezáčková, bydlím v Moravských Bránicích. Píši Ti z našeho století – roku 2009. Přiblížím ti, jak to u nás vypadá, jak to tady chodí.
Skoro všechno řídí stroje. Jezdí mezi námi rychlá auta, autobusy, vlaky, tramvaje, trolejbusy a létající stroje – letadla. Máme k dispozici počítače, kterými posíláme poštu, hrajeme si s nimi a vyhledáváme informace z celého světa. Další významný vynález je telefon. Dorozumíváme se s ním, i když jsme si velice vzdálení. Můžeme spolu nejen mluvit, ale také si psát krátké zprávy.
Známe další desítky věcí, které nám usnadňují život. Pračky perou špinavé oblečení, sušičky je vysuší. V mikrovlných troubách pečeme buchty, na sporácích smažíme, vaříme polévky a další jídla, myčky za nás myjí nádobí.
Z televize se dozvídáme zajímavosti ze všech koutů světa, sledujeme filmy a krásné pohádky, a to vše v barvách.
V naší době máme tisíce hraček – mluvící panenky, plyšové štěkací pejsky, auta na dálkové ovládání, vrtulníky... Stále však existují i klasické knížky. Jsou však barevné, plné krásných ilustrací.
Velice se změnila také móda dnešní doby. Nosíme rifle, minisukně, barevně pomalovaná trička.
Pro náš život je třeba vyrobit mnoho elektrické energie, k tomu slouží jaderné, vodní i větrné elektrárny. Města jsou spojena dálnicemi, mosty, silnicemi, po nichž jezdí stovky velkých i malých aut.
Máme také mnoho sportovních náčiní, dříve se nevyráběla, a tak rozvíjíme i své pohybové dovednosti.
Vy máte všechno mnohonásobně těžší. Pomocníky naší dnešní doby nemáte, ale přesto si se vším dokážete poradit. Vaše příroda je mnohem krásnější a čistší.
Moc by mě zajímalo, jak se u Vás – v roce 1909 žije. Tak mi, prosím, odepiš a co nejvíce mi o sobě a svém životě napiš.

Ahoj, neznámý kamaráde,
jmenuji se Barbora Britzmannová. Je mi 10 let a bydlím v Moravských Bránicích. Doba, ve které žiješ Ty a já, je velmi odlišná a rozdílná.
Zatímco Vy ve škole píšete na dřevěné tabulky, my píšeme do sešitů a ukládáme data do počítačů. Že nevíš, co to je? Středně velká krabička, která umí téměř všechno. Používá se v domácnostech, továrnách, obchodech i na úřadech.
Jaké další odlišnosti lze mezi Tvou a mojí dobou najít? Vy jezdíte ve vozech a jen v Praze a velkých městech jezdí tramvaje. Dnes jsou tramvaje ve všech větších městech, dopravu zajišťují další dopravní prostředky – autobusy, vlaky, z některých měst létají i letadla. Slouží nejen k dopravě lidí, ale i strojů, aut atp.
Co by Tě mohlo opravdu velice překvapit, je létání raketami. Jsou to železní ptáci, řídí je kosmonauti. Zkoumají vesmír, dopravili nás již dokonce na Měsíc a další planety.
Do vesmíru putují také mnohé družice, přes počítače posílají na Zemi signály a zajišťují prostřednictvím satelitů snímky, které přicházejí až k nám do našich domovů. Ale o tom zase až příště.
Informací o novém světě bylo již dost a dost. Nechci, aby toho na tebe bylo mnoho.
Měj se a doufám, že mi brzy napíšeš. I já se zase ozvu a napíšu Ti o dalších zajímavostech, které by se ti mohly líbit.

Milý neznámý kamaráde,
chtěla bych Tě někdy osobně poznat. Jestli Tě zajímá, kdo Ti píše, pozorně čti. Jmenuji se Nikola Růžičková, je mi 11 let a narodila jsem se 23.května 1997. Žiji v 21.století, nyní je rok 2009.
Jsem vyšší postavy, baculatější. Mám hnědé vlasy s melírem, modrozelené oči. Jsem kamarádská, ale někdy nevím, kdy s legrací přestat.
Chtěla bych Ti také něco říci o vynálezech našeho světa. Denně sledujeme televizi – zvláštní bedýnku rozličných tvarů. Přenáší nám domů obraz – krásné pohádky a filmy. Já mám velice ráda pořad s názvem H2O stačí přidat vodu. Ve stručnosti Ti vysvětlím, o čem příběh pojednává. Hlavní hrdinky jsou 3 dívky, které se proměnily v mořské panny a prožívají spolu (a já s nimi) hodně dobrodružství. Televize je velice skvělý vynález. Rádi posloucháme také rádia, CD přehrávače . Ty nám přehrávají naše oblíbené písničky na speciálních discích. Největší vynález současnosti je rozhodně počítač. Vypadá podobně jako televize, ale umí mnohem více věcí.
A co Ty a Tvá doba, ve které žiješ? Víš co, použiji stroj času a vypravím se co nejdřív za tebou. Přijedu a popovídáme si, bereš? Jestli ano, tak na mě počkej ve čtvrtek ve 12.00 hodin u Tvého domu. Až mi vše ukážeš, vypravíme se k nám. Moc se těším na nová dobrodružství s Tebou.


P.S. Nezapomeň mi brzy odepsat, potřebuji znát Tvoji přesnou adresu.