Jak šel makový mužíček na výlet
Žil byl jeden makový mužíček a ten se jmenoval Makulínek. Protože byl Makulínek hodný, tak ho babička s dědečkem vzali na výlet do hor.
Jak tak šli, tak se makový mužíček ztratil. Šel a šel a najednou spadl do jámy. Křičel: „Pomoooc, pomoooc!“ A tak k němu přiskákal zajíc. „Prosím, zajíčku, vytáhni mě ven.“ „Ano, vytáhnu!“ Zajíček udělal hop a makový mužíček byl venku.
Když zajíček odskákal, tak se pomalu blížila liška. Makulínek ji zpozoroval. Utíkal a utíkal, až lišku setřásl. Pak potkal moudrou sovu a poprosil ji: „Sovo, zavedeš mne prosím domů?“ „Ano, zavedu!“
Cestou je už nic zlého nepotkalo. Najednou uviděli chaloupku a v té na ně čekali dědeček a babička. To bylo přivítání, to bylo radosti! A co makový mužíček? Ten už se nikdy neztratil!
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

O makovém mužíčkovi
Bylo jednou jedno pole. V tom poli byl malý domeček a v tom domečku bydlela malá rodinka, která se jmenovala Makováčci – maminka, tatínek a synek Máček.
Jednoho dne se zeptal: „Maminko, můžu jít do světa na zkušenou?“ Maminka řekla: „Ano, Máčku.“ Maminka upekla Máčkovi buchtu a Máček šel a šel, až došel k dubu, u kterého se zastavil a opřel se o něj, dal si buchtu a usnul. Za chvíli přišel dědeček, Máček se vzbudil a řekl: „Dobrý den!“ Dědeček odpověděl: „Ahoj, maličký, copak tady tak sám děláš?“ „Jdu do světa na zkušenou.“ „A nechtěl bys jít se mnou?“ „Ano,“ řekl Máček a šli. Šli a šli až do domu, kde bydlel stařeček. Ten se zeptal: „Jak se jmenuješ?“ „Já se jmenuji Máček.“ „Ale můžu ti říkat makový mužíček?“ „Ano.“ A stařeček naučil makového mužíčka kreslit, psát písmenka.
Jednoho dne přišli maminka a tatínek za makovým mužíčkem, aby mu řekli, že maminka a tatínek mají holčičku Makulku.
A od té doby žila rodina Mákováčků s dědečkem.
Zazvonil zvonek a pohádky je konec.