Vítr v korunách stromů a ticho nehybného lesa
Když vyhlédnu z okna ven, za střechami protějších domů mě okouzlí svojí krásou mohutný smíšený les. Velmi ráda chodím na procházky do lesa, udělám pár kroků po naší ulici a hned mě přivítá polní cestička vinoucí se jako had do našeho krásného lesa. Po pár krocích se za mnou uzavřou vrátka lesa a já jsem obklopena nedotčenou přírodou. Ze všech stran se rozezní nejrůznější tóny a do mého nosu zavítají nádherné vůně. O všem nejraději mám zpívání meluzíny v korunách stromů.
Vítr nám hraje jako slabý vánek svoji píseň. Zní to, jako by včelky opylovaly kytičky. Každá koruna šumí jinak. Větřík si hraje s každým lístkem na stromě jako se svými kamarády a vybízí je k tomu, aby si s ním hrály na honěnou. Takto nám větřík něžně zazpíval svoji píseň a dokázal by nás společně s měkkou travičkou ukolébat ke spánku. Ovšem na druhé straně, když se rozzlobí, dokáže nadělat obrovskou neplechu. Předvede nám svoji sílu v podobě vichřice, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Vítr se chová jako malý chlapec, který se urazí a nakonec ztichne.
Najednou si všimnu toho ticha, nic nešustí, nic se neozývá a vše usíná. Je to, jako by všechna zvěř utekla a zůstaly tu jen brečící kameny a smutkem umírající mech. To ticho je děsivé stejně jako větve stromů. Až najednou slyším, jak hnízdo odpočívá na nejvyšší větvi a v něm ptáčci, jejichž víčka se pomalu zavírají únavou. Srnky, zajíci, divoká prasátka a dokonce i liška se schovali do úkrytu, na který se celý den těšili. Hřiby se přikrčily ke stromům, zakryly se mechem, listím a usnuly. Jen prohnaná straka to ticho ruší. Snaží se ukrást pěvcům žížaly, zatímco spí. Vše spinká, až na kameny, které si hrají na schovávanou. Jdu dál, hlouběji do lesa. Neslyším tady nic, jen tlukot vlastního srdce.

Nálada deštivého dne a nálada slunečního dne
Sedím u okna a pozoruji, jak se drobounké kapičky vody snášejí ladně na zem jako malé baletky. Listy kytiček, stromů a stébla trávy se pod těžkým deštěm naklánějí, jakoby tančily. Vane studený vítr, který déšť nese po celém okolí.Obloha je zatažená, nikde nesvítí ani paprsek sluníčka. Ty barvy rozkvetlých a úžasných květů zmizely. Pilné včelky a čmeláci se schovali, takže je všude ticho. Vše pláče a pomalu vyčkává, až přestane pršet.
Když konečně déšť vzdá vládu nad krajinou, sluníčko pohladí svými paprsky vše, na co jen dosáhne.Vše najednou rozkvete a záhonky jsou plné všech barev, které svítí jako duha.Včelky vylezou ze svých skrýší a zase se začnou věnovat pestrobarevným kytičkám.
Na své si přijdou i ptáčci, kteří celou krajinu roztančí svými veselými písničkami. Slabounký větříček občas zavane a tráva mi mává a přeje mi hezký den.